Ty pláčeš, já dýchám... nebo možná naopak

I.

dýchám
snažím se o to
ráno v kocovině
     povídám si sama se sebou
          se svou druhou částí
          která je zrovna zavřená
     říkám jí
          jsi nešťastná
          a směju se
bojím se vystřízlivět
s každou kapkou alkoholu
          která vyprchává z mojí kůže
     se trochu otáčí klíč v zámku
     až vyjde ven
          budu plakat
 

II.

včera jsem po dlouhý době toužila
     aby večer nikdy neskončil
         co neztratili jsme v lidech
              ale sami v sobě
     co utopili jsme v alkoholu
     cigaretách
     stereotypnim šukání
          jako bychom topili dítě
          tu jeho malou hlavičku
               chytli do dlaně
          a stlačili pod hladinu
          bublinky
               bublinky
          a náš pláč
 

III.

proč dýcháš ve stejném rytmu jako já?
          pláčeš
     a já vím kvůli čemu
     děsí mě ta blízkost
          která by neměla být
     jenže stejně se jí nebráním
          to jsou ty hnědý oči
 

IV.

políbím tě
     a zastavím čas
          jako Hiro Nakamura
prohlídnu si každý detail
     tvojí nehybné tváře
přivlastním si ten pocit
     který pořád tepe ve tvém srdci
          i když ono samo je mrtvé
fouknu ti do vlasů
     a budu se dívat
           jak se ti hýbou řasy

i já jsem přestala dýchat
     nemůžu ti přece lhát