Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePodzimní sběr
Autor
Jan Šuránek
Pár šílených črtů, které se pro svou hodnotu nedají nazývat básněnmi, ale blitím. Přesto, jsem je sem dal, aby nebyly zapomenuty.
Souznění
Kdybychom se viděli, alespoň na chvíli,
poránu vyrazili ve svém letním tlení
za krásou nesmírnou, líbajíce se v naprostém souznění.
Kdybychom se více znali
více spolu (ne)spali a raději spolu snad jen tak ...
chodili po olomouckých parcích hledíce na sebe
a při těch pohledech si předávali informace v jinotajích.
Vtělení
Můj malý Dominiku,
již teď se jistě těšíš, až se vyklubeš ven a objevíš se ve dveřích
my kolem tebe a ty v nás, dech se probudí v tobě a láska v nás
tvé ručičky se na nás usmějí a tvůj pohled se setká s tím naším.
Snad jistě víš, jak se na tebe tvůj větší bráška těší
a jak bude, až dojde na štípání dříví.
Snad zjara, snad bude líp.
Nyní zde budeme pro tebe, ty v nás a Bůh uprostřed.
Tak, co by zbývalo více?
Snad jen tvé narození, zrození tvého bytí
a pak už jen život a pozemské kvítí.
Kouzelné to vtělení, souznění a naplnění.
Však srdíčko tvé už (snad) ví.
Nádech
Jedním dechem sleduji zprávy
přemýšlím o lidech, o zvířatech a koukám do hrnku kávy.
Přátele se zase smějí, co na Nově vymyslí
a společně se pak učí, jak matky chlapi poznávají.
Já už vše sleduji jen jedním dechem,
protože seriál život, soap s mým srdcem
ten je velkým šprýmařem.
Chvění
Nedokážu se udržet,
těžko se to říká, po půl litru vodky,
zabrana se rozpadá.
Připadlo mi, že klid, blaženost a s ní i dobrá vůle
dnes v noci se zcela naplní,
kdož ví, jestli ráno nevynesou z mého pokoje necky?
(v nich hloupá psaní)
Věčnost či jen pouhý okamžik?
Je to snad věčnost, citit, že jsi se mnou?
A nebo se mi to zase jen zdá a pak zas noci sejdou.
Kolikrát za den si to opakuji - nemiluje mě a tak je to celý.
Dneska potkáš dvě kamarádky, spokojenost na de vše,
mají mládence
A co ty? Jak se daří?
Jde to, jde to, jak se patří.
Dneska jsem nevěděl, jak se řekne stříhat - po-ukrajinsky
a zastřihnout, určité věci.
Snad by bylo lepší, kdyby ti, co jsou ve mě věční a opakovatelní,
šli zase o dům dál a neotravovali si s tím týpkem, kterou střídá teologii a pět set holek.