Lásko

A tak si nemysli. Jsem hodná. Ale dělám si co chci. Protože Bůh mi teď neodpovídá. Nemůžu jinak. Promiň. Lásko… Miluju ten život. Ale ten můj. Tebe taky miluju. Ale stejně si budu dělat co chci. Ty to nevíš, ale mě to ubližuje. Sakra! Tečou mi slzy. Ale směju se. Srdce mi buší. Je to vidět i přes to fialové tričko. To od Tebe. Beru si k němu vždycky ty kalhoty. Ty černé. Jsou od něj, ale to ty nevíš. To bys pak byl smutnej. A to já nechci. Chci žít jinak. Ale tohle miluju. Všechno smeju, všechno zapřu. Hřích smrdí. Ne, voní. Tak jak. Každá myška má své cestičky. Takový ty tajný. Ale i ty veřejný. A můj pes není myš. Chci vlastně z týhle pasti ven. Taková já přeci ve skutečnosti nejsem. Vážím si toho, co mám. Ano. Opakuju tu větu, abych se ujistila, že to myslím vážně. A v čaji plavou kořínky. Piju ho a cedím tu trávu  mezi zuby. A nevím, co na to mám říct. Protože jsem taková. Maková. Snídaně se sama neudělá. Mazej si namazat ten chleba! A nekrájej ho jak dřevorubec. Kdo to pak má jíst. Miluju Tě. A promiň. Že jsem taková. Že mám víc tváří. Ne, tvář mám jen jednu. Jen Ti nějaký věci neříkám. Takový ty důležitý. Ale oni by tě ranily. Pak by Ti tekla krev a rány Ti nikdo lízat nechce. Tohle už zavání… nevím čím. Stydím se. Píšu stydlivého smajlíka. S těma červenejma tvářema. Protože tě miluju. A tak pšt. Všechno ostatní ví jen papír.