Berlín

Jsem u Tebe zvyklý na vyšší laťku.

Horáčkovu poetiku mám velmi rád, dokonce snad jeho písńové texty mám ze všech nejraději, takže takový odkaz mě těší. Ano, Berlín znám, i když jen trochu, jako turista, ale zase ne jen jako turista. Protože Berlín mě naprosto okouzlil svou svobodnou atmosférou, zopakoval bych bez váhání slova JFK: Ich bin ein Berliner. Díky vám všem třem!

nohy ztěžklé nekonečnými ulicemi ..nádherná báseň..

Ó. Ty znáš Berlín, Movsare. Obě dvě ty básně mají do sebe i něco jako celek, tak každá zvlášť. V první se mi líbí ta letní atmosféra, vrabci popelící se s drzou bezstarostností kdesi na břehu Sprévy, kde ani nikdo nevnímá, že se jedná o břeh Sprévy, a ten Anděl, který je v tak nejasných konturách, až skoro vyrůstá pocit, že je to sama personifikace Berlína a Berlín sám sobě přichází v podobě krásné dívky odpustit. Ta druhá, s tím úžasným ročním odstupem, s tím opětovným vstupem do pralesa těch (ano) nekonečných ulic, ve kterých člověk tíhne k vyšlapaným cestičkám, protože by se jinak zbláznil. To mě bere snad ještě víc. Ano. Přijede-li člověk podruhé do Berlína, nepotřebuje ani vyhledávat známá místa a lidi. Samopohybem u nich stejně skončí, byť by si třeba postavil hlavu.

Rozeznávám zvuk chůze, co se odráží, od výloh hlučných pasáží, tvou samotu, tvé závaží, já vždy rozeznávám tvé boky, když jdeš ulicí, tvé vlasy mezi pšenicí, tvou vůni mezi tisíci...ˇRišo Muller :)