K.O.U.L.E. / jak jsem si spletl dveře

S tím něco udělám … vstoupil jsem do růžového salónku,

který sloužil jako šatna s háčky a povolil opasek.

Gatě padly na podlahu,

já tam stál jak mne pánbůh stvořil,

v trenýrkách,

koukal na mě chlap a něčím se leštil.

Chvíli jsem váhal jestli poskočit, hups a trenýrky byly dole.

Ohnul jsem se k igelitce, zašmátral, našel, posadil.

Pečlivě hladím chlupy do jednoho směru, natahuju elasťáky,

on se pudruje.

Ták hotovo, jsem ze sebe nadmíru uchlácholen,

palce před zrcadlem zaklesnuté v ramínkách, natažené paže,

úsměv, plesk.

Bolest byla štiplavá a zanechala červené pruhy jako bych se oprudil.

Nevadí, vykročil jsem ke dveřím, odkud se linul pach potu.

"Tam ne!"

"Kam?", ptám se chlapa … máchl paží a zahalil se magnéziem.

"Dobrý den", odpovědí mi bylo ticho a libá hudba labutí.

Zaujal jsem pevný postoj na ošoupané značce,

kterou ještě pamatuju ze spartakiády a rozpažil ruce.

"Tak ne příteli, paleček k ukazováčku, ty tři nahoru, ručičku výš,

co ty nohy, nožičky, no a lá á padede padede šup,

kde máš čokolády!?"

Byl jsem zmaten. Nikdo se ani nehnul, dva se olízovali a zdálo se mi,

že starší mrkl mým směrem, kterým se i vydal.

Uchopil mě za zadek, najednou byl vyšší, dýchal nosem

a druhou nohou opisoval podivné třepotavé kruhy těsně nad parketou.

Sevřel mě v pase a máchal tělíčkem ve vzduchu.

Dělalo se mi špatně.

"Labuť, dělej labuť", povolil stisk a já se zřítil k zemi.

Elesťáky dodělaly zbytek, kroutil jsem se, hrabal nohama,

motal se do klubíčka, než ta bolest v rozkroku polevila

a já zůstal nehnutě ležet přikován k podlaze.

Zhluboka jsem vydechl.

Poslední tón dozněl vystřídán potleskem.

Suspíky nade mnou a plácající dlaně mě přivedly k vědomí,

postavily mezi sebe,

ty co se nedotýkaly plácaly záda a já nabral dech.

"Bravo, bravo, bravo" znělo mi v uších.

V mžitkách se rýsovala vychrtlá postava, strkala mi na hlavu paruku,

ovinula pas sukýnkou a utrousila, "tak zítra premiéra hošani".

Strkali jsme se v té malé růžové šatně bez skříněk dupkama,

bylo tam příjemně teplo, jen ten lesklý chlap stál před zrcadlem,

jedním okem sledoval bublinu na svých bicepsech, odrazem nás

a zdálo se mi, že tím druhým přimhouřeným mne.

Jsem zvědavý, jestli bude na premiéře v první řadě, chtěl bych,

mám mladé svaly rád. Zaslechl jsem i jeho jméno.

Rejža. Réjžo mu říkali.