Evoluce

EVOLUCE

„To vám jednou Véna za mnou přišel s očima navrch,“ řekl pan Habásko, když roztáčel půllitry. „Že prej jako chce vysvětlit, co je to evoluce. Já mu to vysvětloval horem dolem, ale to víte. Véna. Von je krapet mdlého rozumu, tak to ne a ne pochopit. Tak já si říkám, heleď, Véno. Tady máš větrovej bonbón. To von Véna hned nadšeně vyskočil, rozbalil ho a hned ho cumlal. Já říkám, vidíš, Véno. Tobě chutná větrovej bonbón. A znáš naše žižkomilky? Těm chutná zase pivo. Véna přikývl. Jo tak, ale vy nevíte, co jsou to žižkomilky. Aha. Safra, pane, to jste tady na Žižkově poprvý nebo co? Jste. Aha. Tak to jo. Tak poslouchejte. Tady u nás poskakujou divoký žižkomilky, víme. S těma dlouhejma zadníma nožičkama s proužkama, jak se vod nich vodrážej jako vobyčájnský kobylky. Bacha, mají rádi pívo, tak furt skáčou do půllitrů jako blbny a pak nemůžou ven, pitomky. Pak pořád na vás z toho půllitru valej ty voči jako kuličky na stopkách, skorem jako malé třešničky je mají. A snaží se vás dojmout, abyste je jako vylovili vy, víme. Furt tak smutně čučej, až se nad nimi stejně slitujete, to se ví. Když budete potichu a nebudete kejchat, trochu tím svým pivem zatřesete, tak se tady za chvilku nějaká objeví, uvidíte. Musíte být trpělivý. Jo a nesmí tady být Kulihrach. To je jezevčík pana Libíčka. Von si z nich dělá srandu, víme? Votevře tlamu a ham. Už je žižkomilka v jeho tlamě. Ale von ji nechce spolknout, von ji jenom zlobí. A tak mu žižkomilka bzučí z tlamy. No pochechtal byste se z toho, to vám pravím. Jenže žižkomilky už toho mají dost, jsou pak strašně poslintaný. No ale evoluce. Tak tyhle žižkomilky měli kdysi i malý křidýlka, ale když jim je ti malý žižkovští sígři neustále vytrhávali, tak se domluvili na žižkomilský správní radě a přestali si je nechávat narůst. To je evoluce, pane víme. Ty žižkomilky vůbec nejsou blbý. Tak takhle jsem to vysvětlil Vénovi a on to pochopil. Ne nadarmo se říká, že pedagogika má být názorná že jo. Von Véna jim totiž ty křidýlka trhal taky, syčák. Pak se za to styděl. Ale pochopil. Jak říkám, naše žižkomilky nejsou blbý. Jsem zvědavej, s čím zase ty přijdou.“

A přišli. Žižkomilky si to asi za měsíc přiskákali k Habáskům a měli dlouhatánské sosáčky, které se zalamovaly stejně jako brčka. Pěkně obklopili půllitru podřimujícího pana Jírů, natáhli sosáčky jako jeřáby, zalomili je a druhou část ponořili pod hladinu. A pak sosali a sosali. Tak takhle je to s evolucí na Žižkově, to se ví...