Zahoří

Černé vrány v ranní noci
volaly mne z hloubi duše
zbylo líto po ovoci
jen kůň cestou jiskry křeše.

Ptám se ulic jejich břehů
na nichž stesku žebráváš
vstalas z dlaní plná stehů
jak tráva se srovnáváš.

Já šel tebou víc už nechtě
tolik stébly pláčů zbit
padl k nohám obejmul tě
a už pohřeb budem mít.

Odešel den a Bůh jen jak my nahý
vyhání na nebe stáda své i hvězd
zvířata, bestie, všech činů Váhy
do ráje spějeme cestami cest.

Letěly vrány kams březnovou nocí
já neviděl nic než všeho stín
v prach se my vracíme jednoocí
to podzim když zahoří z jeřabin.