Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se(bezmoc)
Výběr: nes
03. 03. 2011
25
15
1888
Autor
irem
(útočiště)
pod svícnem se vrší kosti
a tma
dodoutnává
tady - ještě plamen
a dál? až se pohne co se stane?
Zvůle světla.
kdosi vydechuje
tuk cezený skrze zuby
studí a stírá obrysy
dost už dost!
křik a znova: žádná slova mi nenahradí skutečnost
15 názorů
Ano, je to velmi přesné. Slova jsou skutečnost, mohou pohladit i ranit, jsou to činy, jenže nemohou nahradit skutečnost pouze jen svým významem… namísto činů, jsou potom jen pouhopouhé „kecy“… ***
...žádná slova mi nenahradí skutečnost...
zvláštní u básníka - básnířky. Slova jsou totiž skutečnost. :-)))
Vypilované, přesné - a velmi působivé. A kde je toho více?
Trochu "na silu" ale jsou tam hezké momenty a je cítit talent. První strofa je tak uzadrhávaná, až je toho patosu na obsah moc. Zvůle světla pěkně zní ale v kontextu zní jako osamocený nápad. Kdosi vydechuje už vyloženě zavání přepatosením, ještě mohlo být vloženo kdosi tajemný vydechuje... Následující dva řádky jsou brilantní. Už dost už dost je trochu básnicky bezradné zakončení skvělého obrazu. Závěr působí slabě, snad protože je závěrem nejistého textu.