Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Hezký den

04. 03. 2011

2530

Autor

Marcela.K.

,,Co nejvíce investuj do štěstí, které jsi schopen rozdávat." (E. Rooseveltová)

Protáhl se kolem ní. Pokladní zvedla oči a podívala se na jeho ruku, ve které držel prázdný košík:,,Copak jste nesehnal?“ zeptala se s milým úsměvem.

,,Chtěl jsem růže, ale ještě tam nejsou,“ odpověděl muž.

,,Nejsou? Nějaké květiny tam byly.“

,,Jo, ale já chtěl růžičky,“ otočil se, pak už jen zrychlil krok.

,,Hmmm, taky bych chtěla růžičky od chlapa,“ pokývla hlavou: ,,Jenže mně je nikdo nekoupí.“

,,Já si nestěžuju,“ odpověděla směrem k pokladní a rovnala nákup do igelitové tašky.

,,Vám by je ten váš koupil?“ zeptala se nevěřícně a podívala se na zákaznici pátravě přes okraj brýlí.

Zaváhala, usmála se a po pravdě řekla:,,Myslím, že jo, ale musela bych si o ně říci.“

Rozesmály se obě.

,,Opravdu si nestěžuji. Stačí, když manželovi řeknu …uměla jsem si vybrat.“

,,Já něco dělám blbě,“ přemýšlela pokladní nahlas: ,,Jak dlouho jste vdaná, jestli se neurazíte…“

,,Třicet let. Už to nebudu měnit.“ Zasunula kreditní kartu do čtečky a vyťukávala pin.

,,Mám známé a ti od sebe šli po třiceti letech,“ vyhrkla pokladní a pak se zarazila…Rychle dodala: ,,Já jsem se divila proč. Po třiceti letech je to divný, ne?“

Usmála se té špatně skryté výhružce. Podívala se na odrůstající pěšinku ve vlasech ženy, která seděla před pokladnou hypermarketu. Pár šedivých vlasů prozrazovalo, že by mohly být přibližně stejně staré. Neřekla jí, že na tričku má vizitku s jejím křestním jménem.

,,Stát se asi může všechno…“ vytáhla kreditku a ukládala ji do peněženky. U kasy v tuto ranní hodinu nikdo další nestál.

,,Já jen poslechla maminčinu radu,“ pokračovala: .,Říkávala mi, ať si svého kluka představím jako budoucího otce svých dětí. Myslím, že to je rada k nezaplacení.“

,,Kolik jich máte?“

,,Tři, všechny už jsou dospělé…ale nikdy by nám asi neodpustily, kdybychom jim rozbourali hnízdo.

,,Vypadáte…“ znova se zarazila. Nedokončila, co chtěla říci.

,,Unaveně?“ skočila jí do řeči:,,Jsem po noční, jedu z práce.

,,…ne, to jsem nechtěla . Chtěla jsem říci, že...že vypadáte spokojeně, šťastně…že vám to přeju, že vám závidím...

Opřela se o držadlo nákupního košíku, pohodila hlavou a usmála se:,,Hezký den.“

….

Když se po pár dnech zastavili s manželem ve stejném hypermarketu pro nákup, zahlédla u kasy známou pokladní. U vchodu byly vystavené kytice různých květin a mezi nimi i svazky barevných růžiček.

,,Miláčku, chceš udělat jedné paní radost?“ zeptala se, chytla manžela za paži a přitulila se k němu.

,,Tobě?“

,,Ne, jedné paní pokladní….a vlastně …mně taky.“

V rychlosti mu pak povyprávěla, jak se po noční službě bavila s tou ženou.

Vybrala na stojanu jeden svazek a vložila ho do košíku.

Úmyslně si stoupli k jiné pokladně. Když nákup zaplatili, vzal manžel květiny a podal je ženě u vedlejší kasy:,,Prý jste si přála růžičky.“ Překvapeně se na něj podívala, pak sjela očima na ni a rozesmála se:,,To nemůžu…“

,,Můžete,“ odpověděla: ,,Hezký den.“

Vyšli ven, přitulila se opět ke svému muži, dala mu pusu na rozesmátou tvář, podívala se na něj a řekla:,,Za tohle tě taky miluju.“

16 názorů

Lakrov

07. 03. 2011

Československá literární komunita

Hezký den

Autor

16 názorů

Sdílení