Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV Olomouci 9.března
Autor
Wv
V Olomouci 9. března 2011
Ahoj Kristy,
Vím, že jsem se dlouho neozval a že patrně o to ani nestojíš. Ale víš, včera jsem v noci nemohl spát, převracel jsem se na posteli a najednou, jako bych slyšel tlouct tvoje srdce. Stejně jako tenkrát na koleji, pamatuješ? Byla to naše první společná noc, z vedlejšího pokoje hrála muzika a já stejně slyšel jen údery tvého srdce. Musí být krásné a má určitě neuvěřitelný cit pro rytmiku.
Já vím, že možná už ani nechceš slyšet všechny mé zamilované nesmysly, číst verše co občas škrábu do stěny a nad tímto dopisem možná ohrneš svůj krásný nos a hodíš ho do koše. Je to tak? Skončím jako všichni ti ostatní co se kdysi do tebe bláznivě zamilovali?
Včera jsem se zase viděl s Lukášem. Po půl roce přijel na návštěvu a šli jsme na pivo a zase na tebe vzpomínal. Vzpomínal na tvé přešlapy a smál se mi, jak jsem za tebou pálil. Myslím si, že vždycky trošku žárlil, že jsem se ti věnoval více než jemu. Vlastně ani nevím proč ho to tak štvalo.
Taky mi připomněl náš definitivní rozchod. Smál se, že jsme si pro něj ani nemohli vybrat lepší místo. Asi má pravdu. Židovský hřbitov pro pohřeb jednoho vztahu měl své kouzlo. Asi ani nevíš, že jsem mu řekl, kde jsme se definitivně rozešli, že? Víš, říkal jsem mu toho o nás hodně, ale o tvém krásném mateřském znamínku na levém ňadru neví (snad J).
Občas tě ještě vídám ve snech. Jsi stejně krásná jako tenkrát na všech těch plesech, které jsme spolu absolvovali a hlavně po nich, vzpomínáš? Na dlouhé chvíle pod zmrzlou peřinou? No jo, na kolejích nám nikdy moc netopili, ale stejně to byly krásné chvíle.
Trošku mě trápí, že tento dopis možná píši zbytečně, že jediné co se stane je to, že zaberu čas pošťačce, co k vám chodívá, zklamu sám sebe a v noci budu zase poslouchat, jak padají hvězdy a věřit, že umírají s nadějí, že se alespoň někomu splní jeho přání.
Já bych si toho nepřál zase tak moc. Jen abys ještě spala na tom medvídkovi, co jsem ho kdysi s Lukášem vybíral v Brněnských hračkářstvích a třeba aby sis občas na mě vzpomněla a třeba i odepsala. Adresu přece dobře znáš.
S co nejsrdečnějším přáním krásného dne,
Kristián