Má ložnice je do tvaru semene topolu

Má ložnice je do tvaru semene topolu
a obrazy v ní visí jeden přes druhý
Má ložnice to je zvláštní svět
u okna postel vyskládaná z přebalů starých knih
a skrze zdi slýchávám souložit sousedy
a někdy někde možná i vyje pes
Óoo prokletý sádrokarton!
U postele mám veliký budík
a v něm každý nový den
jenž začíná skřehotem

U mé postele jsou dlouhé tyče a spousta příček
probudím se a přistoupím v ponožkách
a pyžamu s vláčkem ještě od maminky
Je nový den a já jej zkouším vyskládat a vylézt
Příčku za příčkou a minu komín
u něj mrouskají se kočky a mour mi padá do očí
však jako horník co uhlí posvačí
ja stoupám šachtu za šachtou
A další příčka za příčkou které ubírají mé síly
lezu pomalu jen nerozbít ten den
Dráty vysokého napětí teď obepínají nedělní
jasné dny které mihnou se mi nad chalupou
šesti let kdy zíral jsem si do nebe
a počítal aeroplány a zvuk benzínových sekaček na trávu
Lezu výš a nohy špinavé mám od kamení
nad tenhle žebřík jó panečku nad ten není
Krtci rozrývají opuštěná hnízda vlaštovek
to je ta úzkost co snaží se mě zmást
A taky trochu prázdno někde v duši
ale co - když umím si jej pojmenovat
je vlastně jako kámoš co mám ho trochu rád
a můžeme debatovat nad kafem o té trošce pozornosti
která tenhle žebřík staví neustále vzhůru
A okolo hlavy proletí mi nasládle družice
které objevují svět jen tak z výšky a nedohlédnou
konců svých antén
Pomalu se končí den a já šplhám stále vzhůru
už hvězdy roztínají noc
a nebo temno propasti do které se nořím
na jejímž dně plavou si skořápkové svíčky
a už - už vylézám na dosah
z kapsy mi čouhá kartáček a možná drát
a je noc
a chce se mi spát a tedy
vrchol odkládám
opět na zítřek

Snad je to pravda něco vědět
i něco hledat
a je to dobré něco cítit
někdy ovšem stačí ulehnout si do peřin v pyžamu s vláčkem ještě od mamky
uvědomit si že má ložnice je tak trochu zvláštní svět
a vzpomenout si že v kapse pro tebe mám už trochu uvadající kytku