Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sena mezi
Kokořínsko
Jediné co přetrvává je šílená bolest hlavy
je mi úžeji stahuji se do sebe
tmavý mrak přichází z jihu
Je linie jilmu vykreslená napříč vyslovením
Skelná a vlahá samota člověka na zemi
Je s ním však jeho smrt ta ji zpívá a strojí
Umřu a je zcela lhostejná hradba knih
Chci lásku slyšíš chci se schoulit a neslyšet ten zpěv
Slova slova hoří a duní letadlo slova praskají
Je cosi co nedává prostor dlaním jsou magnetické protipóly doteku
Je ticho tady lesní ticho
zdá se jasné
následovat každý vzdych trávy a výzvu větru
housenka na levoboku
Zvuky krajiny se dějí v mých útrobách
či ze země rostou hloučky zvuků
ano a za rukama tonoucíma či prosícíma
pnou se k nebi
Vstříc všeobecnému chvění světla
Jsou tady buky a bílé spadané hlavy
snad panenek snad mlhy jsou bílé
buky a stříbro prostupuje zeleň až
příliš mladistvá obě barvy ostré a šťavnaté
„řeč zelená s bílou uprostřed“
Vítr popadne les za pas a protančí s ním valčík na mezi
protančí kolem tebe a zvolá
slavíme svatbu v korunách stromů přijď
Jsem zde
vpravo bříza vlevo slunce
a tišší pozorovatelé buky
šum a světlo a zpěv vše ve vlnách
datli si odpovídají nebo jen hledají červy
slunce rozpouští krajinu do ploch
jsem šťastná
Uč mě strome ty a ty a ty maličký
učte mě všichni jak stát a chýlit se
jak hledět a vyprávět
učte mě lidé
ať skončí nadvláda jediné duše
učte mě milovat vy tvářné stromy
listy tančí se stíny nebo se chystají vzlétnout
ležíme napřaženi s lesem a stejně odhodlaní
vztáhnout se až ke světlu
přirozený sklon pád zeminy
tiché a velice dlouhé uléhání
k černému uhelnému spánku
kdesi na konci roklin
jsi vždy odraná ze své nevinnosti břízo
na nebi jsou vidět jen rty z mraků
tváře visí v modré a zlaté