Septimus Smith

  V noci přilétli moskyti. Přisáli se na spánky. Každý zvlášť. Každý sám za sebe. Pytlák se probudil a ohnal se po jednom z nich. Když se podíval na svoji dlaň, byla prázdná. A byla smrt. A byl čas.A dny se krátily stejně rychle, jako předtím. Snad bylo osudem, aby s každým probuzením ubývalo světla, až nakonec bude tma, která znamená život, který znamená "pravdu", která neznamená nic. A z očí do očí jsem s Pravdou mluvil a ona mi odpovídala. Nebyli jsme spolu sami. Byla tam loď, která slyší všechno a já na ní odplouval. Byla to chyba? Snad jsem měl zůstat a milovat se s ní. A teď už by mě třeba nechtěla. A teď už bych třeba já nechtěl ji. Co chce ona? Co chci já? A kdo z nás plní sliby? Celý život jsem se bál lží, klamů a nástrah, a nakonec to byla Pravda, co mě zlomilo. Bolí to. Tolik bolí. A bude bolet dál...