Do knihovny z levého břehu

Vysedám na Klárově, kousek od stromu, co vypadá jako pařát staré čarodějnice. Ukazuje směr. Pod mostem se na vodě k závodu připravují gondoly. Na hladině mé mysli kruhy. Po jakém kameni vlastně?

V knihovně je klid. Studenti a studující jsou rozmístění u regálů, jakoby naaranžováni Komenským. Jedna z dívek se krčí nad učebnicí tak, že div text nezachumlá do rozpuštěných vlasů. V hale před vstupem je rušněji. Turisté se naklánějí do bezedné studnice moudrosti vystavěné z knih. Baudrillard v knize O svádění líčí obscénní japonskou show, při níž muži seřazení za sebou, nahlížejí jeden po druhém do rozevřeného přirození stiptérky. Měl autor na mysli tuto zálibu japonských chlípníků? Koho skutečně svádí doširoka rozevřený komín knih? A komu se tu skutečně zatočí hlava?

Zmírám hlady. Hlad je ovšem věrný průvodce poutníka, takže na cestě zpátky už nejsem sám. Zato gondoliéři asi obědvají, takže vodní zvěř si může oddechnout: Spaghetti alla Bolognese jsou s hovězím. V dálce za mostem mizí krovky Národního divadla, skarabea českého obrození. Kterýpak ptáček z jakých dálek ho asi sezobne?

V odloženém tácku na Smíchovském nádraží leží kromě zbytku mastného jídla a použitého ubrousku jahoda. Hodovala tu snad na popelníku odpadkového koše mlsná královna? Veselý Vietnamec od stánku kontroluje rajón. Pobaveně chce vážit ženu od pojízdné plechové kavárny. Ta však nemá daleko k proutku, a tak s ní pohazuje jak s trepkou před očima zákazníka. Byly doby, kdy se těm trepkám říkalo vietnamky.