Slyšení u živého Buddhy

              Bogdgegénův palác stál na malém pahorku téměř uprostřed Ich Chürre. Vedlo k němu široké dřevěné schodiště, uhlazené koleny tisíců prosebníků a kajícníků, kteří se po nich pomalu přesunovali krok za krokem blíže Jeho Osvícenosti.

              Baron Ungern von Sternberg se nezdržoval pokáním, kráčel po schodišti vzpřímen a vojensky rázně. Dole za branou zůstalo město se svými jurtami, dřevěnými boudami a uličkami plnými bláta a kozích bobků, nádvoří hrazeného paláce však bylo upravené a tiché.  Baron s pobočníkem prošel nevšímavě pod červeně nalakovanou branou s vyřezávanými zlatými draky a octl se v předsíni, kde několik mnichů točilo modlicími mlýnky. Nejstarší z nich, vida příchozí, udeřil do měděného gongu a vzápětí se otevřely dveře do dalšího sálu.

             Byli očekáváni. Na bohatě zdobeném trůně seděl hubený stařec ve vysoké žluté čepici a volně splývavém rouchu stejné barvy.  Příchozí sepjali ruce k pozdravu a hluboce se uklonili.  Stáli před osmým převtělením živého Buddhy, světským i duchovním vládcem Mongolska.

             Z kamenné Tibeťanovy tváře se nedalo nic vyčíst. Chvíle mlčení se neúnosně protahovala.  Ungern už začal ztrácet trpělivost, když se konečně ozval dutý, tvrdý hlas:

            „Buďte vítání v mém obydlí, stateční bojovníci. Kéž vítězství, kterého se vám dostalo, ukončí dobu různic a nenávisti, kéž věčně modré nebe nad naší zemí nezkalí dým požárů a nářek zabíjených nevinných.“

            Převtělení Buddhy mělo za co děkovat.  Vojáci Asijské jízdní divize vpadli před několika týdny do Ich Chürre jako hřmící lavina, vyhnali početné, ale špatně vyzbrojené a demoralizované čínské republikánské jednotky a takticky se přihlásili pod prapory nejvyššího představitele  mnišských řádů. Ten se pod ochranou Ungernových jezdců vzápětí prohlásil doživotním panovníkem všech Mongolů.  Teokratický stát závisel na baronově přízni a ten zase potřeboval oporu, kterou mu zajišťovala loajalitu místního obyvatelstva.

            „Jsem německý baron, což odpovídá chánovi,“ lhal Ungern poměrně dobrou mongolštinou. Jeho nadání naučit se  rychle cizímu jazyku bylo pověstné.  „Naše mysli a skutky musí být ve shodě, proto jsem se rozhodl přestoupit k víře Vaší Osvícenosti.“

             Ve scvrklém starcově obličeji se nehnul ani sval. Jeho faktická moc byla nepatrná, ale mniši z klášterů na pomezí Burjatska a carské říše mu pravidelně předávali cenné informace, na nichž závisel osud země i jeho vlastní.  Přes vzletná prohlášení  příliš nevěřil v čistotu baronových úmyslů. Tichou poštou se k němu donesly zprávy o zvěrstvech, které páchali  carští vojáci na Sibiři a Dálném Východě.  Obával se, že při svém ústupu před Rudou armádou – bolševici po zajetí a popravě admirála Kolčaka a odchodu československých legií získávali rychle převahu – zaplaví  Mongolsko zbytky bělogvardějské armády i samostatně operující loupeživé oddíly atamana Semjonova, esaula Kajgorodova, plukovníka Kazanceva, generála Bakiče a několika dalších polních velitelů, které si budou chtít proklestit cestu k Japoncům do Mandžuska a do Číny.

             „Jsme potěšeni vaším rozhodnutím, barone. V mírových dobách by vás čekal dlouhý pobyt v klášteře, meditace a asketická cvičení.  Nyní však musíme ve společném zájmu  jednat rychle. A vy jste muž činu,  váš nedávný sňatek s dcerou knížete Erdeneho je toho důkazem.“

             „Cítím se den ode dne více Mongolem, Vaše Osvícenosti. Šamani dokonce zjistili, že jsem pozdní reinkarnací Čingischánovou.  A stejně jako v jeho dobách, tak  i nyní má Mongolsko jedinečnou příležitost navždy se vymanit ze závislosti na Číně. Společně vytvoříme panasijskou říši, která bude hrází proti bezbožným bolševikům a Židům.“

             „Máme zprávy, že i v samotném Mongolsku se už rozlévá tento jed. Jakýsi typograf jménem Damdin z Ich Chürre štve proti naší víře, vyvolává srocení městské chudiny, vypráví lidem o ruské revoluci a dokonce se chystá odjet do Moskvy za nejvyšším bolševikem Leninem. Ten člověk nesmí  dlouho žít, barone…  Nám se ovšem hnusí prolévání krve, takže se prosím spojte s mým mladším bratrem.“

            „Obávám se, že zcela Vaší Osvícenosti nerozumím,“ řekl zvolna Ungern.

            „ On je odborník v jedech, barone.“

            Vrásčitou tváří se mihl úšklebek, když baron dal kývnutím najevo souhlas.  Oba muži si bez jediného dalšího slova dokonale porozuměli.