Národní velkokýč nebo český film desetiletí?

Na tento film jsem vyloženě těšil již od doby, co jsem viděl inzerát v české televizi na komparz k Lidicím. Navíc  s režisérem Petrem Nikolaievem jsem se setkal v kladném kontextu již dříve u filmu Báječná léta pod psa a o Zdeňkovi Mahlerovi jsem věděl, že dostal před čtyřmi lety cenu za nejlepší nerealizovatelný scénář. Myslel jsem ti tedy, že film je úžasný, o to větší to  pro mě bylo zklamání.

Karel Roden ve filmu omylem zabije svého vlastního syna a je odsouzen k 4 letem vězení. Během těchto čtyř let zmizí jeho oblíbené město ze zemského povrchu i se všemi jeho kamarády. Když se do Lidic po uplynutí trestu vrátí, místo města uvidí pouze louku. V příběhu by ale až takový problém nebyl. Kromě konce, který mi přišel nezvládnutý. Film měl skončit přesně ve chvíli, kdy Karel Roden přijíždí na území, kde stávali Lidice. Příběh Lidic ale pokračuje dál projektem na obnovu města atd. Tyto události bych označil za nepodstatné, a velice kazily dojem z celého filmu, protože díky nim působil příběh neuceleně.

Z celého filmu mi nejvíce vadil výkon Zuzany Fialové. Nevím, jestli jen to proto, že většinu scén stála po boku Karla Rodena, který předvedl, jako vždy velice dobrý výkon.  Stejně tak Jan Budař či Zuzana Bydžovská hráli perfektně a film velice pozdvihli. Nebo spíše zachránili.

Lidice je velice ambiciózní snímek. Samotní filmaři jej nazývají národním velkofilmem, národ ale jako velkokýčem. Všimněme si, že téměř pod celým filmem slyšíme hudbu, který v nás má nabudit vznešenou atmosféru, jako tomu bývá u Hollywoodských filmů. Též záběry z vysoké kamery, které zabírají celou krajinu. Nejednou mi Antonio Riesta svým uměním připomněl kameru F. A. Brabce ve filmu Máj, kde ale plní svůj účel perfektně. U Lidic tomu ale tak rozhodně není. Procítěně okamžiky, které mají na diváka udělat dojem, jsou ve filmu velice těžce nezvládnuté. Lidice bohužel dojmou pouze Lidicemi.

 Rozpočet, který činí něco přes 70 miliónů (něco málo pod třetinu ale určitě šlo na reklamu), byl přeci jen na český velkofilm málo.  Z  hořících Lidic vidíme pouze dvě stodoly, které hroutily, jako by byly papírové. 

Autoři určitě zamýšlí distribuci i za hranice naší malé republiky. Ale myslím si, že cizinci, kteří nejsou tolik seznámeni s příběhem Lidic, nepochopí souvislost událostí, které jsou ve filmu zachyceny.

Pokud se rozhodnete na Lidice zajít podívat, budete z biografu odcházet s velice rozporuplnými pocity.