Kouzlo pro pana Kfětoně

Pan Kfětoň jako každí den seděl za psacím stolem v nudné práci a smutně koukal s okna. Bil poslední den školního roku a děti radostně poskakovaly, jako nějaká kůzlata. No, není divu, prázdnini.

Prázdnini, zasnil se pan Kfětoň. To bili časi. Trenírki a tričko, koupalište, chleba s marmeládou, třešně, žádní debilní šéf a praštěná tchíně.

Že bich něco napsal?

Uvažoval ospale. Nechtělo se mu. Eště že je ten písmák na sfětě, sem tam se jeden pobaví.

Nakouknul co je novího.

Áaa, helemese, Růženka vložila. Noo, není to tak skfělí jako obvykle, asi je holka taki unavená. Hm, píše o Alešovi a ten jí za to určitě dá zase nějakí hnusní odznak. Dibi rači napsala něco pro mně.

Najednou, přetstafte si,  gde se vzala, tu se vzala, stála Růženka před ním.

Strašně se lek, ale hnet jí poznal podle nevšední krási.

Eště že bil šéf zrovna na objedě.

„Růženko, co tu děláš?“ videchnul pan Kfětoň.

„Přišla sem vám splnit nějakí přání, pane Kfětoni,“ nato Růženka.

Najednou byl Kfětoň kluk f trenírkách a šel s kamarádama na ribi.

Bilo krásně, sfítilo sluníčko, spívali ptáčci a stromi bili optěžkáni třešněmi.

U řeky seděl na placatém kameni šéf. Mjel na sobě na sobje tesilki a bílou košili a pilně něco studoval. Bil taki malí kluk, akorát měl velkí bríle a ulízaní vlasi.

„Franto, co tu blneš?“ ptali se kluci.

„Pilně studuju, abi sem bil jednou velkím šéfem“ na to Franta.

Kluci se chchtali, aš se váleli po zemi a hodili Frantu do řeky i s lejstama co studoval. Ten brečel jako malí Jarda a hnet letěl žalovat.

Klukům to ale bilo šumák, protože bili přece prázdnini a ředitelská  důtka nehrozila.

Nachitali plno rib a pekli si je na placatém kameni a koupali se, jedli třešně a šuměnki i kočičí mejdlička.

Bilo to úplně skfělí.

„Nechrápat mi tu!“

Najednou bil pab Kfětoň zase f tí blbí práci.

Růůůženkooo, zaúpěl f duchu.

„Kliiid.“

Růženka klidně seděla na parapetu, hopuala nohama, jedla třešně,  smála se a trefovala se peckama do šéfa.

Ten se rozhlížel, co se to děje, úplně zmatení, protože Růženka bila viditelna jen pro pana Kfětoně.

Šéf si řekl, že už blbne. Zašel si k psichoušovi a hodil se marod

 a ten den  začaly panu Kfětoňovi ti nejkrásnější práznini v životě.

Tak si to užijte, pane Kfětoni.