Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDeník a autor ještě panicem
Autor
horák
Deník a autor ještě panicem
26. 3. 87
První Já: To jsme se zase jednou chovali jako ukňučenej pes. Že já na tebe vždycky dám, když jsi takové podřídivé, milé II. Já! Copak jsme spolu nečetli v knize Druhé pohlaví nic o tom, že my jsme šéf a děvčata se mají podřizovat? A my jsme se tou cestou úplně znemožnili. Příště půjdeme podle mého plánu!
Druhé Já: Pravdu říkáš, ale nezapomeň, že my si jí nevážíme pouze jako předmětu k vybití svých vášní. Chceme ji především po stránce citové. A tím se od toho psa lišíme.
První Já: Bojím se, že jenom tím.
Druhé Já: Nevýhodou je, že v tomto člověku jsem dominantní já. Vždyť víš, jak rádo bych se jí dotýkal, políbil jí, jenže vůbec nevím, jak na to. Všechno se snažím vokecat. No, vem to dneska, když jsme šli tou temnou uličkou. Co jsem si sliboval? Že to konečně zvládneme.
První Já: A ...
Druhé Já: Já vím, řekli jsem jí na rovinu, že s ní nechodíme kvůli sexu. Jak vypadám, když pak nejsem vedle ní schopen normálně komunikovat?
První Já: Jako hloupý knedlík ... vždyť ti to už řekla.
Druhé Já: Vyjadřuj se přesněji - nám to řekla.
První Já: A co se zkusit odmilovat. Marta ti, nebo spíše nám podobný experiment navrhla.
Druhé Já: Si se zbláznilo! To by byla nová změna ve vedení našich žebříčků holek. Ke všemu by to bylo časově náročné.
První Já: Takže jakou taktiku navrhuješ?
Druhé Já: Taktika se nedoporučuje.
První Já: Tak jak budeme útočit?
Druhé Já: To teda nevím. Někdy si říkám, že děláme blbost. Prostě se nechce vázat.
První Já: To jsou výmluvy. Říkám, mé druhé Já, musíme útočit!
Druhé Já: A co najít nějakou chybu a přece jenom se odmilovat.
První Já: Kuš! Ačkoliv o jedné chybě víme.
Druhé Já: Jestli myslíš tu samou. Tak tu mají všechny holky.
Fakt už nevím, co dělám. Sedím v křesle a poslouchám desku za deskou. Nějak se nemohu dopídit řešení. Marta mě vyčerpává. Raději si sem napíšu nějaký hodnotný úryvek z knihy Jak se kalila ocel.
Pavka si lehl vedle ní a s rozkoší si natáhl napuchlé nohy.
„Zítra máme spoustu práce. Spi ty rváči." Důvěřivě objala svého přítele, který pocítil na tváři dotek jejích vlasů.
Rita byla pro něho nedotknutelná. Byla mu přítelkyní a soudružkou na společné cestě, byla jeho politickou vedoucí, a přece to byla žena. Její objetí teď tak vzrušuje. Pavel slyšel stejnoměrné oddychování, někde docela blizoučko jsou její rty. Jejich blízkost budila neodolatelnou touhu najít je. Napětím vůle tuto touhu přemohl.