Fotografie mě

V dotyku cizích lidí

Ve světě cizí fotografie

Těžko by bylo uvěřit

žes mi připadal můj.

Že ten nepolapitelný úsměv očí

na zlomek okamžiků patřil mně -

- té hrozně smutné Lucii

věčně utopené v hudbě

ze které šílí

a poetických úvahách o smrti a nešťastné lásce.

Jsem to já.

Jenže teď nenapíšu baladu o deštivých večerech

se spoustou metafor vycucaných z palce

co se nosí.

Chtěla bych napsat písničku pro tebe.

Jen krátkou.

O tom

jak je snadné pozbýt blízkost někoho

aniž bys ucítil to vzdalování.

Jak je přirozené

ve snaze chtít ztratit bolest

ztratit sám sebe.

Dala bych cokoliv za vteřinu pochopení

která by nebyla zbytečná.

Nevysvětlovala bych ti nic.

Řekla bych jenom

že to byla láska.