Čas zná jen dvě věci

okvětní lístky z hořce na očích

máš       zrovna

když rychlík čas

zpomalil mezi včera a dnes

ten prostor není kompaktní

mezerou mezi  večer a ráno

na sebe smečka štěká 

svá pro i proti

světlu i stínu

chvilku to snáším, pak

v lavině pravostí  i lumpáren

páchaných proti sobě

umlčím štěkny  a hafany

pohlazením

rozsvítím zelenou

a rychlík nabírá rychlost

pod hořcovými květy

nedbá  štěkotu

nevšímá si pohlazení

je prostě svůj

a  to by byl i bez mé zelené

neznalý ráno a večer,

včera  a dnes

znalý jen    

odjakživa a  furt