takový normální podvečer

sedíš mi na klíně

bokem přes obě nohy

paty Ti klinkají

v pantoflích

nad podlahou

levou rukou mě objímáš

kolem krku

já Ti pravou

pod tričkem

přejíždím

po zádech

levou hladím Tě

po tváři

až pod vlasy

za uchem

(pozor na náušnice !

ať je zase nehledáme)

s hlavou na rameni

mi dýcháš za krk

vedeme životně důležité řeči :

mám Tě rád

já Tebe taky

jsem těžká

nejsi

budeš mít dřevěnou nohu

tak ať,

hlavně že teď o Tobě

takhle krásně vím

budu Tě mít ráda i s dřevěnou

směješ se na mě očima

odhazuješ si vlasy rukou za rameno

(stále se nám pletou mezi rty)

máš ty nejhebčí rty, co znám

budu už muset jít, doma mě čekají

já vím, mě taky

nechce se mi, ale musím

vím, běž  už

miluju Tě

já Tebe

...

sedím sám v křesle

(se zavřenýma očima)

a Ty mi sedíš na klíně . . .