PRASATA

Čistí si zuby v posteli. Po cestě od umyvadla k posteli kape zubní pasta na koberec. Fuj, prase. Modrozelené skvrny nevyčistí. Nepotřebuje. Koupí si modrozelený koberec a teď může prasit zubní pastou do libosti. Hlavně ale dává pozor, aby si omylem nekoupila bílou nebo nedejbože růžovou zubní pastu. Její bratranec Ferda je také prase. Smrdí mu nohy. A to ne, že by se mu potily. On si je nemyje. Nikdy. Lidi jsou prasata. Nekteří se škrábou v zadku a pak si čichají k prstům. Jiní olizují podlahu v drogérii. Ale já o nich vím a znamenám si. A až mi někdo zase vytkne nadměrné používání slova HOVNO, podívám se do zápisníku k datu 17.leden a přečtu: V podvečer ses drápal v nose. Pak jsi to snědl. Partnerce jsi ještě ten večer labužnicky lízal řiť. Děláš, jako bych to nevěděla. Kromě toho, prasata jsou velmi čistotná. Vlastně je mám ráda. Dají se vycvičit jako psi. A když si občas trochu uprdnou, vůbec je to nepohorší.