Sportu zdar

Nořím se do problému. Nejdříve vymyslet, jak "to celé" bude fungovat. Několik prvních nápadů zahazuji a to jsem se ještě pořád nedotknul klávesnice počítače. Jak se tak dívám kolem sebe, vidím, že někteří už začali psát. Přemýšlím ještě asi tři minuty a teprve potom, kdy mi je všechno jasné, začínám s vlastním psaním kódu. Rychlý pohled na hodiny umístěné v přední části sálu - mám ještě čas, ale už mě limit pomalu začíná tlačit. Překlikávám mezi jednotlivými soubory a snažím se zjistit, kde nechal tesař díru - vtom mě napadlo, jak optimalizovat celou první polovinu průběhu. Stihnu přepsat kód? Stále ještě se na mě valí chybové hlášky ze všech stran... ale nepolevuji a jednu po druhé posílám do věčných lovišť. Ještě jedna úprava... a hotovo. Porota postupně prochází práce jednotlivých soutěžících - někomu ve složitějších případech, na které dotyčný člověk nepomyslel, program nefunguje - autor se poté musí "spokojit" s posledním místem. Několik lidí porota chválí a boduje za dobrý návrh či efektivní konstrukce. Konečně dojde procesí až ke mně. Starý, zkušený předseda poroty se začetl do kódu a je potěšen tím, co vidí. Nyní začne program "krmit" testovacími daty. Zdá se, že můj program je o dost rychlejší než ty, které napsali moji předchůdci. Mladý, nadšený člen poroty se přitočí k předsedovi: "Pane předsedo, myslím, že tohle by mohlo být rychlejší než referenční implementace." "Než referenční implementace, mladíku? Uvědomujete si, že to se už přes deset let nestalo?" nesouhlasí předseda. "Tak za pokus nic nedáme - tady závodník číslo tři má naději na platinovou medaili místo zlaté." Platinovka! Budou zkoušet referenční implementaci! V sále to trochu šumí a mně samotnému se zvedá tep: dosáhl bych nultého místa, ne pouze prvního, a to by byla senzace. Předseda obřadně kráčí k standardnímu počítači, vybavenému mikrofonem a snímačem myšlenek - ty soutěžní, sportovní, mají klávesnici a myš. Poté, co nadiktuje zadání našeho úkolu, systém malou chvíli pracuje a poté vygeneruje výsledný program. Po spuštění tohoto programu se ukazuje, že je o dost rychlejší, než moje řešení. Ale nevadí - první místo mám zajištěno a že jsem neporazil uměle-inteligentní systém, díky němuž se programování z dřívější profese proměnilo ve sportovní disciplínu, se dalo celkem čekat.

---