Tři polibky štěstí...

Nad prázdnou kolébkou...

Smích i pláč, bezbrannost, ochota se starat,
jak budeme vychovávat? Pochvalou či kárat?
V kolébce v bílé vatě krajkového povijanu
navždy bude připomínat Kubíčka a Janu
naše Kačí, Kačka, Kateřina, Kačenka.
Pssssst, prozatím je to jen myšlenka...

Hlazení bříška...

Tak jako nad ránem do trávy slzy rosy
se do nebe vpila slova všech co prosí
osud o zázrak tvoření.
Ale že bez vůle svět se nezmění,
vzali jsme osud náš do rukou sami.
A bylo tady velké štěstí tátovo i mámy.

Miminko v dlaních...

Jak štěstí vypadá? Má barvu zlatou?
Nebo je v penězích? Kdeže - být tátou
a mámou je smyslem všeho bytí,
je sluncem úsměvů, které svítí
do života rozvíjejícího se jako květina.
Krásné nám s tebou štěstí začíná...