Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePanoptikum
15. 03. 2012
12
17
1450
Autor
konias
Je to zrcadlo,
které kreslí mojí tvář
neanatomicky
ironicky
...do grimas
a kdesi za
tam v šerosvitu slova
definující hlas
tiká do ztracena
do
periferní Prahy
do tmavožluťi
předsíní
v předčasí
se připozdívá v bdění
je nejistotou vyplněný postoj
a stvořeni jsme
ku obrazu stínu
i odrazu
v březnu
v pět k ránu
už slyším
černou trávu
nahmatávat vůni světla
17 názorů
stejně jako si Bůh mohl odpustit ty kecy o světle a oddělování vody od země...ostatně jakej to má všechno účel, že jo ty můj žižkovskej mizero :)
blboun nejapný
15. 03. 2012Apoštol Karfiol
15. 03. 2012
che che :) ...koukám, že zase někdo odhaluje pravdu ve své obnažené mohutnosti...zvláštní, je to cyklickej jev a přitom je s tím pořád stejná sranda...