Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePrase
Výběr: Janina6, Fruhling
22. 03. 2012
20
36
4122
Autor
Narvah
Otevřel jsem oči a ve vrchní části okna spatřil kousek modrého nebe. Měl jsem narozeniny. Bylo mi třicet tři.
Oblékl jsem si starší džíny, mikinu a vyjel autem do pár kilometrů vzdálené vesnice.
Stavení stálo v řadě domů u cesty. V zahradě byly vyjeté hluboké koleje, zaparkoval jsem na asfaltce. Jirka, který slavil narozeniny společně se mnou, otevřel dveře od dvorku a pomohl mi vyložit věci.
Dvůr byl prostorný. Hned za dveřmi ležela hromada suti a cihel, vedle rošt na prase, za ním, u severní stěny, bylo navrstveno dřevo do výše hrudníku. Povrch dvorku byl blátivý, ale postupující slunce jej vysušovalo.
Připravoval jsem sezení a Jirka zprovozňoval rošt. Po půl hodině zastavilo na zahradě auto. Vystoupila žena, muž a dvě děti. Jirka nás představil a s mužem vynesl z auta bílou umělohmotnou vanu. Položili ji k roštu.
Pohlédl jsem dovnitř: leželo tam asi padesátikilové prase bez hlavy. „Je to macek, " řekl muž. „Ve čtvrtek jsme ho podřízli, pak šlo do konvektomatu. Pojď mi s ním pomoct." Vzali jsme prase za nohy a vyzvedli ho na prkna. Muž mu dráty svázal nohy, pak jimi ovinul tělo. Z jeho průpovídek, které při práci vedl, jsem pochopil, že mu Jirka dělá v práci mistra.
Po hodině pobytu na dvoře jsem však nabyl dojmu, že tady si role prohodili. Dokonce jsem měl pocit, že by muž rád mistroval i mně. Veškerou činnost, která souvisela s prasetem, držel od počátku pod kontrolou, která se v průběhu dne stávala stále přísnější. Péče o prase postupně nabývala na důležitosti a všechny ostatní přípravné práce bylo nutné této podřídit. Mužovo zpočátku přátelské vystupování se změnilo v krátké rozkazy, za které s nenápadnou, ale přesto patrnou nechutí dodával slovo prosím.
Když jsem asi deset metrů od prasete zametal dvůr, důrazně mě napomenul. "Už se na to vyser," řekl. Opřel jsem smeták o zeď a pohlédl na něj. "Nemyslel jsem to zle," dodal. Veškerá práce, kterou jsem nyní mohl na dvorku vykonávat, mi byla znemožněna. Posadil jsem se rezignovaně na lavičku a zeptal se muže, jak se prase zabíjí. Dostalo se mi čtvrthodinové přednášky, ve které muž podrobně a se zjevným potěšením popsal možnosti popravy prasete.
Vyhříval jsem se v dopoledním slunci. Jirka přinesl rožeň a spolu s mužem na ně prase z obou stran nabodli. Vyzdvihli je do výše a připevnili nad rošt. Obalili tělo alobalem a rozdělali pod ním oheň. Muži se po tváři rozlil spokojený výraz.
Po dvorku pobíhaly děti. Dvouletý kluk a čtyřletá holčička, která mě častovala poznámkami: "Rozřežu tě. Napíchnu tě a rozřežu tě na kousky." V obličeji byla podobná otci a s opékáním prasete měla pravděpodobně zkušenosti. Její bratr se po dvoře pohyboval nemotorně a téměř nemluvil. Muž ukázal na dřevo u stěny a kývnutím hlavy mi naznačil, abych je posekal. Vstal jsem a pustil se do práce.
Prase se pomalu mechanicky otáčelo nad ohněm, muž stál u něj a proces se zájmem pozoroval. Občas se na mě podíval a pronesl nějakou poznámku o praseti. O tom, jak je dali do konvenktomatu či o tom, jak bude chutnat.
Začali se sjíždět kamarádi. Muž stál u prasete, odřezával plátky a kladl je na tácky. "Pojď sem, řekl." Šel jsem k němu. Dal mi tácek a odřízl kus, který nazval protekčním: kůže s tukem, téměř bez masa. Poděkoval jsem a posadil se mezi ostatní jedlíky.
Lidí přibývalo. Muž prase strážil a nikomu nedovolil, aby si z něj uřezal. Vše vykonával sám. Začal popíjet a chovat se familiárně.
V uvolněné atmosféře jedna z příchozích dívek pohlédla na prase: "Mám ráda zadek,“ řekla zasněně. Hned na to se začali ozývat další návštěvníci a jmenovat části prasete, jako by si je tím chtěli zamluvit.
Jirkova neteř, kterou se matka právě chystala odvést domů, s odhaleným a již trochu nafouklým břichem vstala a u muže o další prasečí kus doslova škemrala.
Když muž zjistil, že slavím narozeniny a prase z poloviny platím, šel za mnou a řekl mi, že to tak nemyslel a že ho mrzí, že pro mě nic nemá. Řekl jsem mu, že mi to nevadí a jsem rád za péči o prase. Muž si postěžoval, že někteří jedinci, kterým z něj uřízne, nepoděkují. Uklidnil jsem ho slovy, že to jistě nemyslí nijak zle.
Lidé stále ještě přijížděli, ale velká část už také odjela. Patřila k ní i rodina muže. Prasete ubývalo a lidé na dvorku vypadali, že jsou jím doslova obtěžkaní. Dokonce mi přišlo, že úměrně jeho úbytku se něco prasečího objevuje i ve tvářích účastníků oslavy. Sám jsem je jedl pouze střídmě, ale prasečímu stigmatu, který teď z osazenstva dvorku doslova sálal, jsem se nevyhnul. Mé prsty, které i po opakovaném umytí mýdlem byly stále cítit prasetem, to dosvědčovaly.
Slunce se nachýlilo k obzoru a muž, již viditelně podnapilý, slavnostně zvolal: „Dostáváme se k panence.“ Hned několik nenasytných účastníků oslavy se zvedlo a vytvořilo u prasete řadu. Muž jim pak panenku postupně kladl na tácek a oni spokojeně odcházeli.
Kolem sedmé hodiny mi muž rozkázal, abych mu pomohl sundat zbytek prasete z rožně. Hůře koordinoval tělo i artikuloval, ale prase stále strážil s vervou. Opakovaně se mě ptal, jestli si z něj něco vezmu domů. Řekl jsem, že nevím.
Když pak Jirka rozhodl, že mi přidělí kýtu, muž se málem rozplakal. Vehementně se tomuto náhlému přídělu snažil zabránit: dával Jirkovi pro mne jiné kusy, vracel kýtu zpátky na rošt, aby se „dodělala“, stavěl se k Jirkovi zády. Nic nepomohlo. Omluvně jsem kýtu v alobalu vzal a uložil do krabice v garáži.
Od události s kýtou se chování muže proměnilo. I když na roštu zůstala ještě spousta masa a muž měl mé i Jirkovo svolení, aby si vybral, co chce, tvářil se, jako by byl zrazen. Opakovaně upozorňoval, kolik péče praseti věnoval a mě s Jirkou častoval slovy nevděčníci a volové. A když se nadobro setmělo, stali se z nás hajzlové.
Na nebi se objevily hvězdy. Seděli jsme u ohně a muž co chvíli vykřikl nějaké sprosté slovo či krátkou samochválu svých kulinářských schopností. Posilněný alkoholem několikrát upadl. Jednou dopadl hlavou k ohni a shořela mu část vlasů, jindy se celý umaštěný válel po zemi a snažil se opět postavit.
Poslední návštěvníci odešli. Muž s lahví v ruce seděl naproti mně a Jirkovi. Zhluboka se napil, pohlédl na nás skleněnýma očima, řekl: „Nevděční hajzlové,“ a svalil se na zem jako podťatý.
Pohlédl jsem na Jirku. Kývl hlavou a usmál se. Vstali jsme. Věděli jsme, co máme dělat.
36 názorů
Povídka je napsána zkušeně, čte se to fajn, jemný sarkazmus místy přtvrzuje a je kořením děje. Jako za literární počin bych dal tipa bez váhání (a dám ho), ale jinak musím říct, že je to psáno s nepochopením mysteria zabíjačky (bez ohledu na později ožralého řezníka). Padesátikilové prase je prcek a řezník zas nebyl až tak dobrý, protože prase je lepší pečené na směsi bukového a švestkového dřeva, bez alobalu... pach vepřového pečeného v alobalu je skutečně vlezlý, to je fakt, ale proč proboha do toho leze, když mu to smrdí, nechutná a ještě to platí. (:-D ****
Dala bych, ale vis jak, u nas to takhle neprobiha. Tady prase zmizi hned jak se nekdo vzdali od rozne. :)
Pobavil jsem se. Libí se mi ten stoicismus hlavní postavy.
Živě jsem si představil některé oslavy, kterých jsem se zúčastnil. Je to celkově takové živé a vygradované. ;)
Umis to dobre popsat. Neni to takova bomba, jako jine veci, ale z toho snad ani vic vytezit nejde.
Narvah: Pod koncem si můžu představovat cokoliv - třeba že ho někde hodili do rohu, aby nepřekážel, nebo ho odvezli domů, nebo ho napíchli na rožeň jako prase... Potom on na to prase neměl, protože šel na tu porážku dobrovolně. Pak by to bylo vtipný.
Myslela jsem to jinak (s tím posilňováním), ale to je jedno. Jinak máš asi pravdu, že jsem už naježená předem. Nejspíš mi chybí někdo, kdo by mi aspoň jednou řekl, udělalas něco dobře. Pochybnosti, znáš to? Blbá vlastnost pro kritika.
EQ: To já nevím, jak jsi to myslel s tím, co ti všechno připadá normální. Doufala jsem, že to víš ty :-)
Jinak ti asi nedokážu vysvětlit, jaký cítím rozdíl mezi "posilnil se a upadl" a "posilnil se a snažil se někam vylézt"... cítím v tom prostě vtipný paradox. Ale už chápu, že byla chyba přidávat ke komentáři příklad nějakých detailů, protože to pak vzbuzuje dojem, že na povídce jsou podle mě dobré jenom ony a ty tak rád chytáš za slova.
Nezvyklý námět. Soliterní postava beze jména stupňuje jakési napětí a to je dobré, ale konec mě zklamal.
Čekal jsem tam nějaké větší překvapení. Ale tip ano.
Mně přijde vtipný, že někdo padá v důsledku toho, že se posilnil :-) Jinak, dle mého se nutně nemusí psát nenormálně, aby to bylo dobré.
Pro mě skvělé, nemám co vytknout, a pochval tu máš dost :-) Líbí se mi promyšlená stavba textu, a v jeho rámci pak detaily a postřehy, jako třeba drsné výroky malé holčičky, nebo "úměrně jeho úbytku se něco prasečího objevuje i ve tvářích účastníků oslavy", krásný vtip "Posilněný alkoholem několikrát upadl". Zaujal mě dokonalý odstup vypravěče - například přestože byli v úvodu představeni, stále hlavní popisovanou postavu nazývá "mužem". Je to dobré. Můžu nominovat do PM?