fragment 3

17. 11.

Probudily mě výkřiky. Pod okny pokoje, který obývám, hrají kluci badminton. Na stěně hotelu, u níž si vytvořili hřiště, je nápis: Badminton Club.

Slunce se vylouplo z druhého břehu Gangy. Svítí mi přímo do oken.

Došel jsem k závěru, že člověk je svobodný jedině tehdy, vyváže-li se ze všech vztahů. Ze zodpovědnosti. Když zůstane sám. Potom se může rozhodnout pro cokoliv.

Počátkem roku se bratr bude ženit. Chci mu k sňatku poslat dar. Chystá se učinit krok, na který jsem se nezmohl.

Na dotaz, kde koupit kvalitní hedvábí mi recepční doporučil obchod Mehrotra Silk Factory. Udivuje mě svým břichem: obepíná je hnědá košile napjatá tak, že každý ukvapenější pohyb by z ní zcela jistě vytrhal všechny knoflíky. To si recepční pravděpodobně uvědomuje, proto se pohybuje pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné. Továrna leží poblíž Varanasi Junction Station - vlakového nádraží, na kterém jsem včerejšího rána vystoupil. Recepční je sice negramotný, přesto mi nakreslil poměrně podrobný plánek.

Nasnídal jsem se na balkoně hotelu a prošel asi kilometr úzkou uličkou k Dasaswamedh ghátu. Chvíli jsem pohledem vybíral rikšu a pak přistoupil k asi čtyřicetiletému muži s velmi tmavou kůží. Řekl jsem, že dostane 40 rupií, pokud mě doveze k vlakové stanici, což bylo asi sedm kilometrů. Pokud po cestě nepromluví, dám mu 20 rupií navíc. Uklonil hlavu na stranu, nasedl jsem. Ještě včera jsem nevěděl, co toto gesto znamená. Dnes mu rozumím. Je to nejroztomilejší gesto, které jsem tu prozatím spatřil.

Rikša mě odvezl k vlakové stanici. Trvalo mi, než jsem se zorientoval. Plánek byl nepřesný. Několik motorových rikšů u mě zastavilo, div do mě nevrazilo a se slovy: "Hello sir, where are you going?" mi nabízelo své služby. Jeden rikša sesedl z kola, začal mě doprovázet a neustále se mě ptal, kam jdu, že mě sveze. Poradit mi však nedokázal. Byl mi od pohledu odporný. Zastavil jsem na rušné křižovatce, koupil si vodu a čaj. Rikša ke mně přistoupil a z těsné blízkosti na mě opět promluvil. Řekl jsem mu, že jestli mě nenechá okamžitě na pokoji, tak ho zraním. Odešel.

Dopil jsem čaj, přešel rušnou ulici a po sto metrech zahnul klidnější doleva. Zeptal jsem se na cestu mužů, kteří ve výklencích domů ve svých dílnách pracovali na šicích strojích. Řekli mi, že je to jen kousek.

Malý obchůdek byl označen velkou tabulí s názvem továrny. Pod ním byl nápis Fixed prize. Nahlédl jsem dovnitř. Místnost byla asi třikrát tři metry velká, vystlaná matracemi. Na zemi seděl muž o něco mladší než já, ve stylové hnědé košili a kalhotách. Naproti němu, napravo od vchodu, spočívali tři šedovlasí muži s červeným znamením uprostřed čela.

Asi po půlhodině jsem vybral sytě žluté, až do barvy zlata zbarvené povlečení prošívané rudou nití z velmi kvalitního hedvábí za 6500 rupií. Po té, co jsem zaplatil, zeptal jsem se prodejce, který jediný uměl anglicky, kolik dřeva je potřeba na spálení jednoho těla a jaká je jeho cena.

Muž se zarazil: "Why are you asking this?" Řekl jsem mu o svém včerejším pozorování pohřbu u ghátů a zájmu o kulturní rituály. Přeložil moji otázku do hindštiny. Staříci na mě udiveně pohlédli. Muž vzal papír a napsal na něj: a lot of 40 kg wood is consider as "Man" and the wood for burning dead body is sold @ Rs. 110/= by "Man". you will need an average of 10 "Man" of wood for a normal size body.

Když psal, cítil jsem se poněkud nepříjemně. Napadlo mě, že možná ví, proč se ptám. Podal mi papír. Položil jsem ještě několik otázek, podal mu ruku, pozdravil šedovlasé muže, kteří uklonili hlavu a vyšel ven.

Na spálení normálního těla je tedy potřeba asi 10 Manů, tzn. 440 kg dřeva za 1100 rupií. To platí pravděpodobně pro cca 60 kilového muže. Má váha je osmdesát kilo.

Tělo hoří v průměru tři hodiny. Pokud má dobrou karmu, shoří rychle. Pokud je karma špatná - má "lot of sins", jak řekl muž, hoří tělo pomalu a musí se otáčet. Muži do něj bijí bambusovými tyčemi, aby z něj dostali hříchy ven. Muž mi vysvětlil, že v ceremonii, kterou jsem včera shlédl, figuruje muž v bílém. Je to rodinný příslušník. Po té, co hranici s mrtvým několikrát obejde, hranici zapálí. Do bílého oděvu se obléká již 11-13 dní před ceremonií.

Dochází mi, že to nebude jednoduché. Zítra se pokusím sehnat v Indica Books u Assi Ghatu knihu, kde bude proces podrobně popsán. A pošlu dar bratrovi. Za cenu mého svatebního daru by bylo možné spálit těla pětičlenné rodiny.

Veknu dovyli psi. Konečně je ticho.