Alexandrovci v Brně

Co se vám vybaví, když vidíte na plakátě nápis Alexandrovci? Pokud je vám dvacet a méně, tak asi nic. Nemáte důvod, abyste něco takového stahovali na youtube. Jestli je vám o něco víc, tak máte možná, tak jako já, značku Alexandrovci zařazenou na seznamu kapel, které byste za normálních okolností nikdy neposlouchali. Neexistuje zřejmě křiklavější příklad režimní hlásné trouby, ve srovnání s Alexandrovci se zdá být snesitelným i Michal David nebo národní památka Helenka Vondráčková. Pokud už jsem se někdy dostal k ruské (sovětské) písničce, pak to byl spíš Vladimír Vysockyj nebo Bulat Okudžava (díky, Jarku Nohavico), což  se rozhodně ve své době nepočítalo k oficiálnímu mainstreamu. Tím byla třeba Alla Pugačeva nebo zrovna Alexandrovci. Možná je vám ještě o něco víc než těm, co je jim víc než dvacet. Pak možná pamatujete začátky tohoto tělesa.

Soubor oficiálně zahájil svoji činnost vystoupením v Ústředním domě Rudé armády v Moskvě 12. října 1928 pod názvem Soubor rudoarmějské písně (Ансамбль красноармейской песни - pro mladší: to je azbuka, kterou se píše v Rusku). Vedoucím byl Alexandr Vasiljevič Alexandrov (*3.4.1883 - †8.7.1946), mimo jiné i autor sovětské (pro mladší: dnešní Rusko se dřív jmenovalo Sovětský svaz) státní hymny, tehdy mladý profesor hudby z Moskevské konzervatoře. Jméno svého zakladatele si ale dal sbor do názvu až v roce 1946. Dnes čítá celý pěvecký a taneční sbor kolem 150 aktivních umělců.

Koncert v Brně byl předposledním  v české části European tour 2012, šňůra dál pokračuje na Slovensku. Jestli  jsou v plánu i  zastávky v jiných evropských zemích, se mi bohužel nepodařilo zjistit ani na oficiální internetové stránce souboru.

Omlouvám se všem znalcům, ale v tomto článku záměrně nebudu, až na čestné výjimky, jmenovat žádné konkrétní pěvce nebo tanečníky. Důvod je velmi prostý: Nejen celý sbor (na koncertě v Brně cca 40 mužů ve dvou řadách a před nimi hrající orchestr) ale i všichni sólisté byli oblečeni v jednotných uniformách ruské armády, takže mi tak trochu splývali. Je dokonce možné, že to byly mundůry sovětské armády. Však nad podiem byl mezinárodně srozumitelný nápis ALEXANDROVCI - THE ALEXANDROV RED ARMY CHORUS. Zdá se,že Alexandrovci se ke své sovětské minulosti hrdě hlásí. Ale to není v dnešním Rusku nic neobvyklého.
Mohlo by to vzbuzovat pozitivní i negativní konotace, sám pro sebe jsem si vybral tu pozitivní: Alexandrovci pobývají na našem území opravdu dočasně (v rámci aktuálního turné se představí celkem na 17 koncertech ve 13 českých městech) a navíc jsou ozbrojeni jen svými vydatnými hlasy.

Mé počáteční rozpaky spíše rockového fanouška po prvních tónech zmizely. Ukázalo se, že Alexandrovci jsou navzdory všem fámám opravdová metalová kapela. Mezi sboristy na podiu se jen těžko hledal někdo, kdo by neměl na hrudi aspoň jedno nablýskané vyznamenání. Navíc jsem jako nostalgik s potěšením kvitoval to, že každý umělec měl na hlavě vojenskou čepici, v které bylo zcela jistě ukryta aktuální LP (pro mladší: LP jsou ta velká černá cd s nezvykle malou dírkou uprostřed, která si vaši dědečkové a babičky schovávají, i když už dávno nemají gramofon) této skupiny.

Hudební projev Alexandrovců byl vskutku velkolepý. Počáteční píseň "vstavaj, strana ogromnaja" (pro mladší: nejde o velkou stranu, ale o velkou zemi) nasadil laťku velmi vysoko, přesto po celou dobu koncertu nikdo nepodlezl. Dokonce ani Valeria Kurniškina, šestiletá zpěvačka, která do programu vstoupila hned dvakrát - v obou případech ve slušivé dětské uniformičce - pomyslnou laťku přes svůj logicky menší vzrůst nepodlezla.

Kromě klasických součástí repertoáru v ruštině (Oči čjornyje, Kaťuša nebo již zmíněná Strana ogromnaja) jsme se dočkali i italštiny (O sole mio a další), ba dokonce i češtiny (Lady Karneval, s půvabně odlehčeným aranžmá tanečníků sboru), slovenštiny (Išel Macek do Malacek) a nefalšované rakousko-uherštiny (ano, orchestr bez zpěváků mistrovsky zahrál slavný Radeckého pochod - německy Radetzky-Marsch - od Johanna Strausse z roku 1848).

Taneční čísla Alexandrovců zasluhují pár řádků navíc:  na rozdíl o pěvců a hudebníků měli tanečníci a tanečnice kroje civilní .   To, že se na podiu dočkáme spousty variant známého Kozáčku (pro mladší - jde o původní východoevropskou verzi dnešního street dance) asi nikoho nepřekvapilo. Stejně jako bohaté aranžmá národopisného tance Malovaná krabička, který čerpal z ruských balad. Nejsilnějším zážitkem pro mě byl ale téměř akrobatický výkon jednoho tanečního sólisty, který se jen těžko dá popsat slovy. Přesto se pokusím: představte si, že stojíte na pravé noze,pravou ruku máte volně podél těla. Pokrčte levou nohu tak,že se za její patu chytíte pravou rukou. Teď byste měli mít lýtko levé nohy vodorovně před svou pravou nohou. Máte? Výborně. A teď se pravou nohou odražte a přeskočte tu levou nohu...že to nejde? Ale jde, dokonce tam i zpátky, a několikrát!!! Vidíte co všechno dokáže malý ruský člověk...

Ale zpět ke zpěvu: kromě vojenské části měl koncert i část civilní. Dokonce dvě civilní části. První z nich bylo hned po rozjezdu krátké vystoupení Báry Basikové (pro mladší: ročník 1963, třetí místo v Českém slavíku 1998. Vybrala si dvě muzikálové melodie, její černé šaty měly tak hluboký výtřih, že ani kamera, díky které se děj z pódia přenášel na velkoplošné obrazovky, nedokázala zabrat pěvkyni kompletně) a pak, těsně před závěrem, dvě písně Martina Chodúra (pro starší: ročník 1989, vyhrál Superstar 2009). Basiková zpívala česky, Chodúr anglicky. Ve finále si Chodúr brilantně rusky vystřihl jednu sloku písně Podmoskovskije večerá (pro mladší: nejde o večeři, ale o podmoskevské večery).

Celkové hodnocení? Výborný, profesionálně odvedený koncert bez slabších výkonů. Mužský sbor ve svém projevu působí impozantně, tak nějak si lze představit husitské chorály. Taneční kusy vhodně doplnily pěvecká čísla, nuda neměla šanci. Sólisté nezakolísali, však to také byli bez výjimek národní nebo zasloužilí umělci ruské federace. Orchestr šlapal bezchybně, dirigent si během Radeckého pochodu klidně mohl dovolit otočit se k muzikantům zády a dirigovat rytmický potlesk diváků.

I když se jednalo o odpolední koncert (začátek v 15 hodin), byla brněnská Kajot aréna (pro starší: hala Rondo) zcela vyprodaná. Na koncert jsem přicházel s pocity rozporuplnými, odcházel jsem s uznalým pokyvováním. Uniformy by se koneckonců daly brát jako kroje: jak by asi vypadala třeba Moravanka Jana Slabáka v džínových soupravách? I repertoár už se, nejen vzhledem k době vzniku, dal s přimhouřením všech očí považovat za folklor. Je ale fakt, že kdyby existovalo nějaké německé těleso takového formátu, asi by to u nás bylo považováno za extremismus. O tempora, o mores...

Byla to pro mě zajímavá zkušenost. Ale opakovat už jí asi nebudu.

 http://www.ensemble-aleksandrova.ru

 Celý kalendář české a slovenské části European tour 2012

12.5.2012 - PRAHA, Tipsport Arena - 15:00 a 20:00
13.5.2012 - PARDUBICE, ČEZ Aréna - 19:00
14.5.2012 - LIBEREC, Tipsport Arena - 19:00
15.5.2012 - JIHLAVA, Letní kino - 20:00
16.5.2012 - KARLOVY VARY, KV Aréna - 19:00
18.5.2012 - TÁBOR, Zimní stadion - 19:00
19.5.2012 - ČESKÉ BUDĚJOVICE, Budvar Aréna - 15:00 a 20:00
20.5.2012 - PLZEŇ, Amfiteátr Lochotín - 20:00
21.5.2012 - ÚSTÍ NAD LABEM, Zimní stadion - 19:00
22.5.2012 - OLOMOUC, Zimní stadion HC Olomouc - 19:00
24.5.2012 - ZLÍN, Zimní stadion - 19:00
25.5.2012 - OSTRAVA, hala SAREZA - 15:00 a 20:00
26.5.2012 - BRNO, KAJOT ARENA - 15:00 a 20:00

27.5. - Zimný štadión ŽILINA - o 19:00 hod.
29.5. - Mestská športová hala PREŠOV - o 19:00 hod.
30.5. - Zimný štadión BREZNO - o 19:00 hod.
31.5. - Zimný štadión SKALICA - o 19:00 hod.
1.6. - Amfiteáter NITRA - o 19:00 hod.
2.6. - Incheba expo aréna BRATISLAVA - o 15:00 a 20:00 hod.
4.6. - Futbalový štadión NOVÉ ZÁMKY - o 20:00 hod.
6.6. - Zimný štadión ZVOLEN - o 20:00 hod.
7.6. - Zimný štadión BANSKÁ BYSTRICA - o 20:00 hod.
8.6. - City Aréna PRIEVIDZA - o 19:00 hod.