Zátiší se štěstím

a chaos kolem vypadá najednou malebně

kam oko padne  – zátiší

zamilovaně koukám na vlaštovky

jednu jsem držela v ruce

badatelka nerozumná

vyděšeně tloukla křídly mezi žaluziemi

spadla za ústřední

srdce měla určitě až v zobáčku a myslela na poslední vlaštovčí věci

vidíš, vidíš, řekla jsem ji

ráno mě budíte

děláte cirkus jak na jarmarku

hádáte se a serete mi na parapet

ale mám vás ráda, tak klídek

tvářila se že jo, že je klidná, ale nebyla

nejsem včerejší

však se pak naparovala

švitořila hrůzné zážitky

ostatni kulily korálkové oči a štěbetaly o život

jen jedna nevěřila

taková čůza důležitá

ostatni ji seřvaly

všechno mohly dosvědčit a dosvědčily

měla to blbé

nafoukla se a odletěla

to je jen dobře

namyšlené dámy nesnáším

prý nosí štěstí

najednou mám pocit, že jo

přinesou mi ho

usmívám se a cítím jak do mně vklouzává

mé malé štěstí, štěstí, štěstíčko