Nezvratné rozhodnutí

                                                                     NEZVRATNÉ ROZHODNUTÍ

     Sisyfos zadržoval balvan svými zády. Ruce měl opřeny o kolena a odpočíval, pokud se vůbec dá o nějakém odpočinku mluvit. Je to sice menší dřina, než valit nahoru, ale sil se tím moc nenačerpá. Moci si tak pořádně narovnat tělo, oddechnout, šlo by to jinak. Zejména pod vrcholkem, tam už se vždycky sotva drží na nohou. Žádný div, že mu právě tam kámen pokaždé vyklouzne z rukou a on může začít znovu.
     Pohled k úpatí kopce je také bezútěšný. Ten kus cesty, který urazil s kamenem před sebou, je holý, sice tam nic nepřekáží, ale také není o co se zachytit, čím si usnadnit namáhavou práci. Až kus cesty stranou se objevuje tráva, keře, opodál i stromky a pak lesík. A vida! Několik stromů tam leží, asi je porazil ten vítr v noci. Mít tu tak nějaký, podložil by jím kámen, aby se nemohl skutálet a on by se mohl protáhnout, nabrat sil kolik je potřeba.
     A proč ne, což je takový problém pro nějaké polínko si tam dojít? Sisyfos je rychle rozhodnut. Jestli se mu opět nepodaří vytlačit kámen až na vrchol, zajde si k lesíku a  něco šikovného si vezme, přinejmenším za vyzkoušení to rozhodně stojí.
     Tento pokus o vytlačení kamene Sisyfos vysloveně odlajdal. Jasně viděl, že je vyčerpaný jako byl kdykoliv předtím a snaha o zdolání vrcholu byla spíš jen symbolická. Kámen se s rachotem skutálel dolů, jako už tolikrát.
     Sisyfos se ale nevydal dolů přímo za ním, šel oklikou kolem lesíka. Vybral si tam dvě krátké klády, spíš opravdu polínka. Ostrým kamenem je zbavil zbytků větví, trochu zahladil, odstranil třísky na koncích a měl z nich dva docela pěkné trámky. Zkusí vždycky jeden podložit a druhý odnést kousek cesty dopředu, přivalit tam kámen, podložit druhý trámek a vrátit se pro první. Nakonec se ukázalo, že lepší způsob je jít jen s jedním trámkem. Postrčit kámen, nohou pod něj přišoupnout trámek, opět zatlačit do kamene a šlo to jako po másle. Odpočinout si lze kdykoliv.
     A tady! Tady je to místo, odkud viděl padlé stromy v lesíku. Sisyfos se narovnal a rozhlížel se. Jak to všechno vypadá jinak, když není sehnutý pod tíhou balvanu. Pohodlně vidí i jinam, než jen na úbočí kopce. Co teprv, až bude nahoře. Potom… co potom? Poprvé ho napadlo, že neví, co bude pak. Dosud bylo všechno jasné – vytlačí kámen až na vrchol. Ovšem co bude potom, to jasné není. Pak bude všechno jinak. Sisyfos se váhavě opřel do balvanu a o kousek ho posunul. Přihrábl trámek a zase se zamyslil. Začínal si uvědomovat závažnost takového činu. Vždyť se tím všechno změní! A až to udělá, pak už se nebude moci rozhodnout jinak. Ano, až pod vrcholkem všechno řádně uváží.
     Po celý zbytek cesty vzhůru nebyl Sisyfos schopen sehnat myšlenky dohromady. Dlouho o ničem neuvažoval a neumí se soustředit. Nahoře, těsně pod vrcholem zastavil, podložil balvan trámkem a sedl si vedle něj. Za chvilku si odpočal, stačí jednou se pořádně opřít a je hotovo. Ale právě nezvratnost takového kroku Sisyfa zaráží; kdyby alespoň musel volit mezi tímto a dalším nekonečným valením kamene. Mezi takovými dvěma krajnostmi by jistě neváhal a zabral by. On si ale může možnost volby ponechat! Klidně může vytlačit kámen na vrchol až příště, valit ho pomocí trámku není ani zdaleka taková dřina. A kdo by učinil tak nezvratné rozhodnutí, může-li si zvolit cestu, která skýtá více možností? Přesněji řečeno dvě možnosti: vyvalit – nevyvalit. A jedna z nich je nezvratná. Sisyfos je zmaten. Stále ještě nerozhodnut vstal, opřel se do kamene a tím ho trochu odlehčil z trámku. Pak natáhl nohu a patou začal trámek odkopávat stranou, aby nepřekážel.