Holičova dcera

Jedním plynulým pohybem

otevírá břitvu

tak lehce jako kdyby kuchala

bezmocnou rybu. A pěna

jež jemně roztírá po mých tvářích

je vlhká jak pot.

 

Její nohy jsou rozpálené

a opřené o mou paži. \"Ty neholit.

Pořezat se. Ty sem přijít vždycky.\" A nůž

hladí mou čelist.

V zrcadle

 

starý nájemník garáže

docupital do svého křesílka

a sleduje malou telku

kde šermuje samuraj

na zasněžené pláni. Její ruce jsou jemné

jako ta břitva. Vedle dveří

 

její děda sedí v záři

neónu a slunečního svitu, čte

komiks. Jeho tváře se propadají

za zlatými špičáky.

Když se děvče nakloní, její vlasy

zakryjí tep mého srdce.

\"Děda být pohlcen

bojovými žraloky

když být válka.\"

 

Zavírám oči. Její dech

je květ. Prsty kráčí

po mé šíji

a nazpátek. Telka vrní a vykřikuje. Vedle dveří

děd otočí stránku. Rudý neon

se rozlévá po vlnkách

na jeho ztichlé tváři.

---