Přírodní lyrika

To je překrásné. Chtěla bych umět psát tak šíleně :-)

sopran: přece o tom to je - proč se po válce rozvíjelo umění absurdního? - asi aby se člověk nějak symbolicky (tzn. v jiném ontologickém modu a s jinými důsledky) vypořádal s tou prožitou hrůzou a měl chuť dál něco dělat. - egil tu dělá něco podobného. - první byla hrůza světa, ve které nemá on prsty. - ale byl do ní namočen, tak se s ní (a potažmo čtenář) srovnává, třeba, jako jeden z možných výkladů. - mám pocit, že tu snad nechtěně hlásáš něco o teorii odrazu a realisticky věrném zobrazení skutečnosti ("strom" v textu = strom za oknem)

cyklus už je napsaný.. tohle je jen součást(ka)

nevím, proč mě u lepidla napadá stále "a už vůbec ne přespříliš hnusné", asi proto, že lepidla bývají normálně hnusná. - u téhle básně vnímám tenounkou hranici mezi výpovědí samozřejmého a banálního a výpovědí s nápadem. - jde to po okraji, ale drží se to. - matení tělem (např. "Průsvitné radši než průhledné.") je tak akorát. dobře sis pohrál se spadaným listím a olysalou srstí. - docela mě zajímá, jestli je tohle slepý meandr, nebo jestli z něj lze dostat více.

Tahle se mi líbí, protože má "lehkou pérdel", určitou dávku vtipu a dobrej nápad. Sice mi, na rozdíl od Mimoně, přijde poslední sloka skoro zbytečná, ale jináč fajn. **

Ta názornost mě trochu unavuje, líbila se mi poslední sloka, která by bývala mohla dostat víc prostoru osekáním zbytku, právě na úkor oné názornosti. Ale jinak to dobře funguje, především pro tu poslední sloku. Tip.

Máš zjevně velmi přesnou představu, jak by báseň, v níž by lyrickými subjekty byli nějací Mat a psychoPat, měla vypadat... Líbí se mi. Je tvá. Napiš to!!! Bude to jistě pozoruhodné.

A co jako teď očekáváš? Že se seberu a pojedu obsadit Polsko, abys pak mohla říct - já to říkala? To radši s Patem spravíme nějakej stromek.

...nebo Pat k Matovi?

sopran: "adolf" by PSOVI nic takového nikdy neprovedl... ani obrazně. bez ohledu na to, co za zrůdnosti prováděl, resp. nechal provádět s lidmi. ve fašistickém Německu byl paradoxně vypracovaný jeden z nejpropracovanějších a nejpřísnějších zákonů na ocharnu zvířat - jak absurdní... (nemyslíš-li tedy nějakého jiného, tvého, privátního adolfa).

....ale chápu, že to tak třeba může působit - chybí kontext celku cyklu Lyrické básně (dohromady aktuálně sestává asi z dvanácti textů, které zde budu postupně publikovat). Nechci nikoho "poučovat" (vyjma sebe). +drobný spoiler (doporučuji přeskočit): A je v tom i kus (i sebe)parodie. Autor-demiurgos, personifikace krajiny atd.

ne.

ne.

akoby si svoj prístup k poézii (Kritikem na Písmáku) prepisoval do šlabikára

Fajn, taková škádlivá.

trochu psycho... hledám a pátrám ... snad se ještě vrátím ...

jo, ... *

Zdá se mi to hodně odvážné, ale nakonec mne to pobavilo. Představy absurdních výměn...

***

Poloha uřitele/básníka mluvícího k dítěti potvrzena. Jako koncept do začíná promlouvat. Co je na téhle básni ceného leží z velké části v účasti na načaté poetice. Tím to není jen hra.

Stromek mě poslouchá na povel! - na podzim odevzdá míček a zjara jej přinese zpět. !

krása**

Zajímavý napád, byť trochu morbidní. Jen mi přijde, že je to tolik epické, až to téměř není báseň. Ale to je pouze osobní dojem.