Lesní zátiší

Pod souškou byla trocha stínu. V takovým horku i TO je dobrý.
Přes břicho mi pochodoval mravenec. Nejspíš si krátil cestu.
Nebo že by koumal, jak mě odtáhne do mraveniště?
Bezpečně by si uhnal břišní kýlu, a stejně by se mnou nehnul.
A určitě by byla břišní, páč na tříselnou bych to (při jeho tělesnejch
proporcích) neviděl. Ale o odtažení uvažoval ...hodně uvažoval.
Měl jsem strašnou chuť na cigáro, leč hlásek zdravotníček vřískal
že je to nezdravý. Má recht, ale šluka bych dal, no…

Srpen se tenhle rok vydařil. Deště málo a borůvek hodně.
Byly všude okolo. Kam se dalo dohlídnout, se modralo.
Ptáci rozpustile pořádali ptačí x-factor a mouchy mutovaly na drzouny.
Jedinej nepřírodní zvuk, byla o kus dál blafající motorovka.
Týpek od mravenců to rozvážil a vzdal. Jak jsem ležel,
odkudsi se vyloupla myší rodina. Všechny děti od největšího
po nemluvně, a pak i machna máma s vypaseným fotříkem.
Koukali na mě nedůvěřivě. Od lidí se myší národ drží na dištanc.
Nakonec se táta myšák rozhoupal a čumáčkem mě šťouchnul
do pravý boty. Já se v duchu jen usmál, ale nepohnul.
Myšákovi v hlavičce viditelně šrotilo, ale nakonec fikaně usoudil,
že statečnosti bylo pro dnešek habaděj, a zavelel rodince k odchodu.
Trochu jsem posmutněl, že si nechtěl hrát, než mi došlo,
že krom zvuku pily je slyšet ještě další motor.  Hajnej, konečně!
Jasně, že bude nasranej, když mě takhle najde. Na to bych dal krk.
Ále co – je sobota, je sluníčko…

Hajnej Burda se doma trochu zdržel, protože se s manželkou dohadoval,
vlastně skoro pohádal, co bude k obědu. Šunkofleky nesnášel. Bytostně.
Neměl je rád od školy, bléé. Je možný, že se kvůlivá nim nakonec rozvede.
Žena je určitě dělá natruc, neb se včera nacamral víc než jiný pátky.
Teď chvátal, protože s Jouzou byl smluvenej na tom, že přijmou dřevo.
V tejdnu se to nestihlo, tak se Jouza uvolil, že sejdou v sobotu.
Sice se to nesmí, ale do lesa kontrola moc nechodí, tak co už.

Viděl ho, jak chrápe pod starou souškou. Otráveně k němu došel.
O pět minut později vypnul Husqarnu, a sedl si vedle.
Jako by s motorem pily vypnul celej les. Zůstalo jen bezvětrný ticho.
Burda už roky nekouřil. Opatrně vytáhl dělníkovi ze ztuhlejch prstů
pomačkanou krabičku. Na jehličí ležel zapalovač.
Mocně potáhl a vyfoukl. Nad ním to zašustilo. Něco (asi veverka)
rozjuchalo větve smrku. S druhým potažením cigaretu típl o kmen soušky.
Zvedl oči a postěžoval si ve směru tý imaginární veverky.
„Vidíš? Vidíš to?“ Sáhl do kapsy pro mobil. „Zapráskaný šunkofleky…“