Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlavík
Autor
Taubla
Nebeský žhář stáhl žaluzie,
havran roztáhl křídla nad krajinou
posetou kapkami pláče.
Nekonečno očí vplulo do naděje snění.
Jen pár mrkajících řas ztratil cestu.
Marně tápou při volném pádu do zemských útrob,
nevidí víc než havraní pírka...
Úzkost ovíjí celou tikající duši,
v podobě hladové krajty.
Obavy projíždí tělem jako dunící lokomotiva.
Prázdnotu ticha spolkne slavičí hudba,
ten nespavec vrátil řasám mapu.
Pár zorniček zvedne provlhlé opony,
tam k branám nekonečna.
Naděje přilétla v podobě zlatých střípků krákající oblohy.
13 názorů
Nostalgiku děkuju za krásné verše! :-)
Diano a koloušku u vám díky za zastavení..
Všem pěkný den.
Moc pěkná báseň, nevšední. A zřejmě také velice inspirativní - podle toho, co vybásnil nostalgik. Oba máte můj obdiv *************
úzkost opustí mou duši
cestou mrkajících řas
marně havran křídly buší
kapky pláče nesetřás
vítr vál, vítr vál
slavík jak mi zpívával
obavy ve volném pádu
sotva stačím zachytit
zemských útrob hromovládu
prázdno balí do frigit
prázdný sál, prázdný sál
slavík kde mi zpívával
pevně drž se svého hnízda
s nespavcem jsi jedna krev
ve tvých tónech nezahvízdá
v brázdě tisklá koroptev
echo skal, echo skal
slavík co mi zpívával
Evženie Brambůrková
06. 11. 2012Moc pěkné*