můj smělý dvojník/ poesis

Všem přeji šťastné vykročení do nového roku 2013!

 

 

 

(věnováno)

 

 

 

poesis

 

jsou slova co tužka? pak tedy kolik ještě slov

na jazyku                                  

 

                         tužky se nám rozezní? 

 

ne, neodpovídej, utiš svou mysl, 

mizející bod je již na dosah, proměňuje se

v pomalý pohyb, improvizované reálie

                                                to asfaltoví holubi

metáni neurčitým směrem,

nad příčně pruhovanou nehybností

stolu,

usilují o zachycení v naší němohře; 

 

a někdy zasáhne náhodný brok, pohne za tím,

co znamená:

holubí kroky (nepatrně pozmění vše v pokoji)

rozejdou se do ulic

na oknech usedne asfaltový prach

v nepaměti skla

 

můj smělý dvojník/ poesis

 

chráněna před olejovitými zvuky před domem  

v hlavě – v prázdném pokoji  

přistavuji křeslo pro příchozího

 

pod patami, zápas, bílé a zelené

                                       zdi nepřiléhají k podlaze

v poryvech pocitů: živých i matoucích

nadzvedávám se prostřednictvím interpretačního tance

jako bych mohla udržet vnitřní dech od těla

                                                              

jako by mě mohla ochránit vrstva funkčního prádla

vyznačuje se vysokou absorpcí 

stejně tak ty, stejně tak já                 (podobní zrcadlu pod pletí)                

sajeme děje ze skel, z pohledů, tvary z prázdna

                                            mezi pohořím

stačí přiložit ucho na místo             

kde se naplavuje dříví, kde si nešťastníci uvazují

                                místo do oprátek na krk rolničku

kde hlavu spojím s tvou

a náhle to žije, 

                       svébytně, jak pod poklopcem  

 

vrstvíme se odhalováním, víc a víc průsvitníme

do metafor; v záplavě světel

v přeplněných ulicích, snad se nacházím – doživotně

                                       začátečník tažený uchem jehly:

znovu se přijmout, znovu se odevzdat hlasem

v hlase, přidržuji se ústy

 

 

---