Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO Lišákovi a Zajíci
Autor
Edvin1
Byli jsme s vnučkou na výletě na kolech. V jedné chvíli jsme zahlédli, jak v dálce v polích nějaká šelma, možná liška nebo zrzavý pes, pronásleduje zajíce. Zastavili jsme a sledovali, jak to dopadne. No a dopadlo to tak, jak jsem to v tomto textu popsal. Ovšem až na detaily - ty jsem si domyslel. A pomohla mi v tom i vnučka. Jestlipak uhádnete, na jaké části zde prezentované zápletky moje šestiletá vnučka určitě neměla podíl? :-O
Původně jsem tento text zamýšlel napsat pro lit. soutež nakladatelství Fragment. Letošní téma je "Pohádka pro dospělé". Ale jelikož se z formálních důvodů této soutěže nesmím zúčastnit, napsal jsem ji jen pro potěšení své, a snad i pár Písmáků.
Byl jednou jeden Lišák, zdatný lovec, jenž měl rád zaječí se zelím. Jeho paní dobře vařila a maso mu pekla na másle. Koření i přílohu nosila z jejich vlastní zahrádky. Měli se dobře a nic jim nescházelo.
Až se jednoho dne paní Lišáková vrátila ze zahrádky s prázdnou. Prý tam pořádnou zdravou hlávku nenašla, a ty, co ještě za něco stály, někdo ožral a ona se je štítila použít. Paní Lišáková hodně dala na zdravou výživu, a jelikož zelí obsahuje spoustu vitamínů, nesmělo vedle masa chybět.
„Musíš s tím něco udělat!“ naléhala na svého manžela.
„Co jako?“ odseknul pan Lišák.
„Chytit toho zloděje! Nebo mu aspoň pořádně napráskat!“
„No dobře. A vidělas tam někoho?“
„Já? To je tvůj úkol.“
„Proč můj?“
„Protože jsi muž. Tak se starej!“
Z masa jen tak, bez ničeho, Liščata rozbolelo bříško. Paní Lišáková si přestala dávat záležet, servírovala to, co připravila, přímo v pekáči; na nějaké ubrousky, příbory či způsoby u stolu už nemyslela. U Lišáků teď nebylo tak útulno jako dříve a zavládla tam blbá nálada. Manželé na sebe nemluvili, pan Lišák se začal potulovat a domů chodil jenom na noc, protože tu atmosféru nesnášel. V podroušeném stavu, navíc uondaný a nevyspaný, lovil čím dál hůř. Domů nosil jen sem tam nějakou tu myš, co ji chytil po cestě z hospody v příkopě. Paní Lišáková ji připravovala s ohrnutým nosem, a jen proto, že mladé musela nakrmit.
Ale pak se to panu Lišákovi zhnusilo. Předsevzal si, že zloděje čapne, protože se mu stýskalo po teplém a milém domově, ale hlavně mu chybělo zaječí se zelím. Jenže zloděj do jejich zahrádky chodil v noci, a jelikož byl Lišák šeroslepý, v noci raději zůstával doma.
Jednou pozdě večer přišla bouře a Lišákovi se naskytla jedinečná příležitost. Když vykoukl ze své nory, celé širé okolí měl každou chvíli jako na dlani, blesky je osvěcovaly znovu a znovu. Stačilo povytáhnout krk, aby dohlédl až do zahrádky. A co neviděl? Za natí mrkve, tam, co rostlo zelí, vykukovaly dvě špičky zaječích slechů. „Hrrrrmmm,“ zachrčel spokojeně a olízl se. Takže bude nejen zdravá příloha. Do zahrádky mu pod nos přišlo i zaječí.
Potichoučku, polehoučku se plížil mezi keři rybízu. U švestky zahnul k díře v plotě. Z plotu vytrhl laťku, co tam visela na jednom hřebíku, hodil si ji přes rameno a plížil se dál.
Lilo jako z konve, hrom hřměl a blesky blýskaly, a tak se ke zloději dostal nepozorovaně. Stál za Zajícem, který si právě cpal do pytle tu největší hlávku, co tam rostla. Pozvedl laťku, že ho praští, když mezi hromy a blesky zaslechl, jak Zajíc něco drmolí. Lišák, od přírody zvědavý, zůstal stát s laťkou nad hlavou a naslouchal.
„Pánbíčku, blejskni ještě jednou!“
Lišák potřásl hlavou. Nevěřil svým uším.
„Pánbíčku, blejskni, ať na to zelí vidím a moje Zajíčky nakrmím!“ uslyšel znovu. Lišák se už neudržel a na chvíli zapomenul, nač přišel a proč tam stojí s prkýnkem nad hlavou; smál se, až se mu břicho natřásalo.
Když laťku konečně nechal upadnout, zaječí dávno vyskočilo, a jelikož mělo žíly napěchované adrenalinem, vystřelilo jako raketa. Laťka dopadla na pytel se zelím.
Lišák přeskočil pytel a hnal se za svou večeří. Oba vyběhli ze zahrady, proletěli loukou, a už svištěli po poli. Jednoho hnal strach, toho druhého hlad, a oba bázeň z uskuhrané ženy. Jenže Zajíci po pár kilometrech adrenalin docházel. I Lišák začal pociťovat únavu. Ale představil si pekáč a na něm ta dvě stehýnka, co před ním běžela, a to mu dodalo sil. Jeho čumák se brzy octnul nad Zajícovými zády. Zajíci nezbývalo nic jiného, než uskočit stranou, pěkně v pravém úhlu. Lišák ovšem bleskově zareagoval a zaryl se předními běhy do rozmáčené půdy. Hrouda hlíny mu však podrazila nohy a on udělal pár kotrmelců. Hned vyskočil na rovné běhy a zase pelášil za Zajícem. Už už ho doháněl, ale Zajíc opět uhnul, co Lišákovi vyneslo dalších pár kotrmelců. To se opakovalo několikrát. Lišák se znovu a znovu sbíral ze země a metr po metru se přibližoval k Zajíci.
Bouře odešla a déšť ustal. Zajíc se už nezdržoval kličkováním. Běžel ke stavení, obehnanému vysokým, živým plotem. Ve chvíli, kdy na své šíji pocítil Lišákův dech a do uší mu zahučelo obzvláště silné a sebevědomé „Hrrrrrmmm!“, kdy se zdálo jisté, že paní Zajícová se dnes stane vdovou, k plotu dorazili. Lišák ten plot vůbec nezaznamenal, neboť měl před očima i nosem jen Zajícova stehýnka, a tak se napasoval do díry, co v ní Zajíc zmizel, jako špunt do láhve. A zůstal v něm trčet.
Zajíc za plotem ještě kousek běžel, ale když za sebou neslyšel Lišáka, zastavil se a srovnal si srst. Chvíli pozoroval díru. Pak zvedl nožku a díru označkoval.
Lišák po druhé straně díry sebou cukal, ale trní jej nepouštělo. Až když mu na nose přistálo pár kapek pronikavě čpícího zaječího pižma, škubnul sebou jako praštěný palicí a hlavu z díry vytrhl. Seděl u ní, olizoval si škrábance a otřásal se odporem. Na větvičkách a trnech visely chumáče zrzavých chlupů. Vstal a v kostech mu zapraskalo. Rozhlédl se vpravo i vlevo, ale nějakou větší díru, kterou by za Zajícem prolezl, neviděl. Vydal se podél plotu.
Jednu větší díru nakonec našel. Jenže v ní stála vrata. Přiblížil se k nim a začal je očichávat. Ale jen co našel místo, kde by mohl podlézt, už se přiřítili dva dobře živení hafani. Uskočil v posledním zlomku vteřiny; jinak by jej bývali rafli za čumák. Z bezpečné vzdálenosti je sledoval.
On sice dovnitř nemohl, ale oni zase nemohli k němu, a to se mu začalo líbit. Jen tak, z hravosti, udělal krok zpět k vratům a hafani se rozštěkali jako blázni. Pokročil ještě blíž. Ti, kterých se vždy bál jako čert kříže, nasávali jeho pach a ve své bezmoci vyli a skákali na zavřená vrata.
Lišák se protáhl a nahlas zívl. Lehl na dláždění s hlavou na předních tlapách, jen pár centimetrů od vrat. Přivíral oči a škodolibě se usmíval. Psi za vraty šíleli.
Zajíc se také zvedl a hupkal dál. Když zaznamenal podezřelý ruch kolem vrat, vrátil se zpět ke své díře. Tam nic nebezpečného nezjistil, vlezl tedy dovnitř a po druhé straně vykoukl. Po Lišákovi ani stopy. Jen ty chlupy. Ještě jednou se rozhlédl, a pak se dlouhými skoky rozběhl zpět k liščí zahrádce.
Zahrádku si nejdříve omrkl, jestli tam náhodou nepobíhá paní Lišáková, jež, ač ženská, měla stejně ostré zuby jako její pan manžel, a když nikoho nezmerčil, šel mezi záhony. Nejdřív vykopal mrkev, nažral se jí, a pak zbytek záhonu označkoval. Na záhonu se zelím sebral pytel, naplnil ho tak, že ho skoro zvednout nemohl. Sedl si na něj a přemýšlel, co by tak ještě mohl provést, když se zatím Lišáka obávat nemusí.
Nechal pytel pytlem a namířil si to k Liščímu doupěti. Smrdělo to tam odpornou liščinou, takže si všecko přestříkal, a teprve, když se líbezná vůně zaječiny rozlila všude kolem, pocítil se jako doma a odvážil se až k samotnému vchodu. Očichal jej, zase odběhl a rozhlédl se po okolí. Po Lišákovi ani vidu, ani slechu. Vrátil se ke vchodu a nahlédl dovnitř. Ticho. Udělal dva kroky, zavětřil a zaposlouchal se. Zase klid a mír. Pak udělal krok třetí a čtvrtý, a za chvíli vklouznul do nory celý a kradl se dál.
Za rohem se před ním něco pohnulo. Dřív, než se stačil otočit a utéct, uslyšel tlumené: „Zrzečku, ty ses už vrátil?“ Paní Lišáková mluvila skrz svůj kožich, neboť se v úzké chodbě nemohla otočit. Zajíc sebou trhnul a v té tmě drcnul čenichem do něčeho měkkého a teplého. „Ale ale, copak mi neseš?“ ozvala se nato paní Lišáková. Horečnatě přemýšlel, co říct nebo udělat. A tu se mu z hrdla vydralo „Hrrrrrmmmm!“ Lekl se sám sebe, ale dřív, než stačil pomyslet na útěk, pocítil, jak se to něco teplé a měkké na něj tiskne. Přitulil se k tomu. „Hrrrrmmm.“
Jen co byl hotov, padla na něj hrůza. Už déle neváhal, otočil se a opravdu pospíchal. Z dětské komůrky vykoukla Liščata. Neodolal a houkl na ně: „Hu!“ Liščata zmizela ve tmě. A venku už jen k pytli, hop s ním na rameno a pryč, pryč, jak nejdál od liščí nory.
Lišák se vrátil domů až hodně pozdě. To se zastavil v liščí hospodě a utěšil se tam několika rumy. Když přišel ke vchodu do nory, zdálo se mu, že to tam nějak moc smrdí zaječinou, ale jelikož měl profesně se zajíci hodně do činění, nepřikládal tomu nijak zvláštní důležitost. Ale stejně zůstal na čerstvém vzduchu a šel si lehnout pod jabloň.
Přátelé a známí k nim po tom dni přestali chodit, a neřekli proč. Ale Lišákovi se domysleli. Nevadilo jim, že smrdí jako zajíci, protože si zvykli a už ten pach sami přestali cítit, ale děti chodily domů z liščí školy celé uplakané, prý že se jim jiné děti posmívají, a někdy se s nimi i perou. Tatínek Lišák se to snažil napravit na rodičovské schůzi, ale třídní učitelka řekla, že je těžko tohle dětem zakazovat, když i ona sama zaječinu cítí a stydí se tím pachem prosáknutá chodit domů. Všem rodičům domluvila, aby na své děti výchovně působili a vysvětlili jim, že se něco takového může stát každému lovci.
S časem ta zaječina trochu vyčichla a zdálo se, že všecko bude lepší a na Zajíce se zapomene, ale pak paní Lišáková porodila čtyři Liščata s divně protaženýma ušima. Zde již na vyčichnutí nebyla naděje. Lišák sbalil do rance všech pět švestek své rodiny. Vystěhovali se neznámo kam.
O jejich doupě, nabízené na trhu nemovitostí za pakatel, projevilo zájem několik mladých, nepříliš zámožných liščích párů. Ale když jim nemovitost makléř předvedl, popotahovali nosem a jen slibovali, že si tu koupi rozmyslí.
Jediný, kdo měl opravdový zájem, byl Zajíc. Jenže ten neměl nic, a tak jen očumoval a každé noci celý pozemek pečlivě značkoval. Brzy to tam smrdělo tak, že se k němu slušná liška ani nepřiblížila. A tak celou nemovitost i s jezírkem nedaleko, dokonce s malým lesíkem a kusem louky, získal Zajíc za pytlík zázvoru.
Nastěhoval se tam se svou rodinou, a pokud neumřeli, sázejí mrkev a zelí, kosí pampelišky, suší jitrocel a žijí šťastně dodnes.
65 názorů
Tangie:
To je ovšem věc názoru, a zkušeností. Já obvykle po čase získávám odstup ke svému vlastnímu textu a jsem pak schopen dívat se na něj objektivněji. Připouštím, že ve Tvém případě tomu může být jinak.
Text jsem nehodil za hlavu. Odložil jsem jej, to ano, ale odhodit? Rozuměj, každý můj text je mé baby. No, já vím, že tak jsi to nemyslel.
A psát něco jiného? To, co píšu mimo Písmáka, je vlastně snůška malinkatých příběhů - co odstavec, to jeden. Já soudím, že to hlavu a patu má, a se mnou si to myslí pár lidí, tím spíš, že takhle psal Hašek. Předpokládám však, že kdybych to dal sem, dle mé zkušenosti s tímto textem, byste mi to otloukli o hlavu. Takže až mne napadne něco lineárně představitelného, přímočaře vyjádřitelného, dám to sem.
Tangie, jak jsem napsal jinde, dle Umberta Eca, toho giganta, mi tak opravdu nikdo neporadí, jak něco napsat. O říká, že nejlepším kritikem si je každý sám. A já, ať na ten text poulím z jakékoliv strany, nic hrubě nesprávného na něm neshledávám. Koukám se na něj i očima Vás, kritiků a - nic. Opravil jsem jen jednu hrubku, co mne na ni upozornila Janina (tvrdil jsem, že lišky v noci neloví), ale to je zhruba vše. Stývn mne zasypal spoustou suverénních tvrzení, jako třeba že mu vadí velký "časový posun" někde na začátku, ale já jej tam vůbec nevidím. (A i kdyby byl - směl by tam být.) Doporučuje mi popracovat na syžetu (a neříká, co tým syžetem myslí; mé slovníky tvrdí něco jiného, než on), a já na to koukám jako liška do láhve a chybu ve ztvárnění mého "uměleckého záměru" (definice syžetu v mých slovnících) jaksi nenacházím.
Atd.
Udělám to, co mi doporučuješ Ty, ale i má zkušenost - odložím tento text a po roce dvou se k němu vrátím. Jsem si jist, že po tak dlouhé době získám patřičný odstup a bez jakékoliv emoce text buď vyhodím, nebo jen upravím, nebo - ponechám tak, jak je.
Ale zatím si jej ukládám do archivu a tím bych rád diskuzi o něm ukončil. Už to pro mne totiž není sranda.
Ještě jednou díky za vše Tobě a všem, co se sem koukli a případně i kritizovali. Ať už jsem souhlasil, nebo ne.
Ed
Sebastiana? Ty tady? Vždyť jsem byl donedávna u Tebe nevítán...
Díky za pozitivní ohlas - je zajímavé, že těch kladných a negativních
ohlasů je tak 50 : 50.
Ed
Sebastiana
01. 03. 2013Příběh splnil svůj účel, pobavil, zaujal, přečetla jsem ho bez přeskakování, super. Mému synovi by se určo líbil.
Určitě ses Edvine snažil, ale nějak mi to tentokrát nesedí. Text neplyne hladce, některé popisy se mi zdají nechutné (můj subjektivní pohled).
Já prostě těm moderním pohádkám nerozumím.
Jo a Jani. Nemyslim si, ze bys byla neobratna. Alespon ja ti rozumim velmi dobre. Spis o tom kazdy mluvime svoji reci. Kolikrat me prekvapis, jak trefne neco okomentujes a tady to tak bylo. I kdyz ja jsem asi o neco presnejsi. Peace;)
Edvine, dekuji za vrele prijeti. Snad jsi mi odpustil muj uvodni vtipek.
Syzet neni ovsem umelecky zamer. Syzet je ciste technicka zalezitost, viz napriklad ten casove odskoceny uvod (expozice/kolize). To se nepovedlo, tecka. Obhajoba to nenarovna asi jako kdybys spalil babovku a tvrdil, ze to tak je spravne. Dobry kuchar by te na to upozornil. Samozrejme si muzes psat po svem atd., ja to zminuji jen jako rys tveho textu. Nic vic. Je to tam? Je. Konec diskuse;) spalena babovka. Okrajet a dojist.
Rikas: se člověk nemusí smířit se svým osudem, narodí-li se jako "zajíc"
Tady bych rad podotknul, ze davas zajici vyniknout tim, ze udelas z lisaka ozralu neschopneho postarat se o rodinu. To neni zadne velke zajeci vitezstvi. Rikas tim jen, ze zajic ma sanci vyniknout pokud narazi na idiota, ne vsak tim, ze by zdokonaloval sve schopnosti.
Nerekl bych, ze jsme si nevsimli zameru. Tobe se to jen nepovedlo dobre napsat. Od toho jsme tady, abychom ti to rekli.
Bod cislo 2. Tady bych te rad pozadal, aby sis mou poznamku lepe precetl. Dovysvetlim. Liska si prece stezovala na to, ze nebude jist od zajice okousane hlavky, jenze to by nejaky okousane hlavky musela na zahone najit, coz ale nemohla, jelikoz si zajic hlavky odnasel domu. Aspon tak to je zminovane v textu.
Kazdopadne diky za reakci. Nemysli si o nas, ze jsme idioti a nic jsme nepochopili. Myslim, ze z nasich slov je zrejme, ze jsme tvuj zamer pochopili, akorat si myslime, ze se nezadarilo. A ano, nejsi Hemingway. Proto nema smysl se o tom dohadovat. Jak jsem rekl a to bych podtrhl. Kdybys to mirne proskrtal, mirne zjednodusil, spousta nedostatku by sama od sebe zmizela.
Janino, omluvu přijímám. A jsem jí rád, neboť jsem si Tě a Tvého názoru vždy vážil. Je dobře, že to tak i zůstane.
Měj se fajn a přijď zas. (Ta další povídka je jiná - koukni se.)
Ed
StvNe, díky, řekl jsi přesnými slovy to, kolem čeho tady já neobratně hopsám :-) (mám na mysli ten odstavec o archetypech). Takhle nějak jsem to cítila, ale nedokázala tak dobře vyjádřit. Koukám, že jsem se z té chřipky stále ještě pořádně nevzpamatovala. Edvine, jestli byl můj "tón" moc protivný, omlouvám se.
Stývne, děkuji Ti, že sis nakonec dal tu práci a text nejen přečetl, nýbrž i okomentoval. Smím svůj syžet, sujet, nebo třeba hezky česky "umělecký záměr" (v uvozovkách, neboť já nejsem umělec a mám pouze záměr) obhajovat? Pokud oponování nesnášíš ( a míním Ti i děkovat, nejen nesouhlasit), tak nečti dál.
Začnu od konce: Syžet. Hm. Co s ním? Představím-li jej explicitně, tedy řeknu přímo, o co mi jde, řekne mi čtenář, že z něj dělám vola. Snažím-li se ozřejmit jej literárními prostředky, nejednomu čtenáři prostě unikne a on pak třeba prohlásí, že tam nějaký ten "umělecký záměr" vůbec není, čímž text v jeho očích ztrácí jakoukoliv hodnotu.
Dovoluji si tedy ještě jednou vyjasnit můj záměr: Obrácením v literatuře obecně přijatých rolí lišky a zajíce jsem chtěl lidem říct, že se člověk nemusí smířit se svým osudem, narodí-li se jako "zajíc". Že se prostě nemusí stát potravou pro lišky, když s tím něco bude dělat. Myslím, že je to docela hodnotná myšlenka, zvláště pro příslušníky malých národů, ke kterým Češi zcela určitě patří. (viz naše historie)
Je otázkou, co bylo příčinou, že si tohoto záměru skoro nikdo nevšiml. Nejspíš se tak stalo kvůli mým mizerným literárním schopnostem. Ale dovoluji si tvrdit, že se tak mohlo stát i díky skutečnosti, že na Písmáku by nikdo něco tak "hlubokomyslného" nečekal, a proto to i neviděl.
Pokud se jedná o Tvé jiné, čistě technické připomínky:
První odstavec kritizuje spoustu věcí. Mohl bych je všecky hájit, ale nebudu. Jsou to vesměs poznámky vyplývající ze Tvého literárního vkusu.
Druhý odstavec, ten o "nesmyslech a nelogičnostech", rád rozeberu:
1. Nic z toho, co zmiňuješ, není z mého života. Rozhodně se necítím ani jako zajíc, ani liška. Spíš něco mezi tím. Jednou nahoře, jednou dole.
2. Proč bere zajíc domů okousané hlávky. Protože si je ožral sám. Nakousneš-li párek, stěží to po Tobě bude chtít někdo cizí jíst. (Ale někdo blízký ano.) Ale Tobě to samozřejmě nevadí a pokračuješ v jídle samým sebou načatým. Pokud Ti první sousto chutnalo, budeš pokračovat dokonce s větší chutí.
3. Proč lišák čekal na bouřku? Nečekal, nikde nic takového neříkám. Byl šeroslepý a v noci tedy zůstával doma. Jenže co dělat, když žena naléhala, aby s tím zlodějem něco dělal, ale ten přicházel do zahrádky jen v noci? Takže řešení s bouřkou a blesky, co osvěcovaly celé okolí, je nejen logické, je dokonce realistické a já je převzal od mého dědečka, co se takhle snažil ochránit svou zahrádku před zlodějem před nějakými 80 lety. I to s tím modlením zloděje je originál, i s tím smíchem a laťkou z plotu. (Jen děda za ním běžet nemohl, chodil o holi.) Jo, lišák i onen zloděj - dědův soused, nekňubové byli. Abych předešel Tvé další námitce: Ano, jsou na světě pobožní zloději. Viz italská mafie a další.
K poslednímu delšímu odstavci. Škrtal jsem jako blázen. Odpadla nejméně jedna strana A4. Dál už asi nepůjdu.
Detaily mám rád. Jako rozinky v textu. Ostatně tak činí většina současných spisovatelů. Otevři si cokoliv z minulého století i současnosti, na kterékoliv stránce, a budeš se divit.
Dále píšeš, že "lisak ma byt vychytraly a sikovny a zajic zase rychly a uskocny". Propánakrále, vždyť já postavil celý příběh na obrácení jejich rolí! Kdybych se podržel tohoto Tvého doporučení, tak by to bylo o něčem docela jiném. Ani mne nenapadne držet se archetypů. Ostatně, tyto typické role obou zvířat už byly tolikrát literárně ztvárněny, že nemám nejmenší chuť ještě jednou omílat to samé. A pak - text byl psán pro dospělé, a ti mohli pochopit, proč se zavedených archetypů nedržím.
Na závěr Tvá věta: "Pokud se rozhodneme to nejak porusit, mel by byt jasny motiv, melo by to davat urcitou logiku. Coz v tomto pripade nevidim."
Je mi líto, že jsi můj literární záměr z textu nerozpoznal. Holt, jsem jen internetový pisálek, žádný Hemingway.
Děkuji za vše, co jsi pro mne udělal, a pokud jsi toto dočetl do konce, i za to, že jsi se ovládl a nerozbil obrazovku. :-)
vděčný Ed
Cte se to celkem dobre. V uvodu me zarazil pomerne mocny casovy posun mezi dvema odstavci. V jedne chvili se bavi o tom, ze doslo zeli a hned v dalsi vete uz jsme o nekolik tydnu dal, kdy se rodina temer rozpada. Je to moc velky skok. Zjednodusil bych to. Vlastne ani neni potreba pitvat nejake rodinne jakoze problemy. To do pohadek nepatri, takove to rodicovske plakani o tom, ze tata chodi do hospody a podobne. Ale budiz. Pak je to vicemene dobre a po te akci s zivym plotem bych to utnul. Tam jsi zabredl temer do sci-fi, text ztratil spad a vlastne i smysl. Stal se z toho takovy eintopf, kam jsi nahazel vsechny sve bizarni predstavy.
Jinak pokud bych chtel jit do hloubky, tak mi na textu nejvic vadi rada nesmyslu a nelogicnosti. Napriklad v uvodu tvrdis, ze zeli je okousano, ale nakonec se ukaze, ze zajic bere cele hlavky a nosi je domu v pytli, nehlede k tomu, ze z textu vyplyva, ze krade kazdou noc plus pokud lisak chtel resit problem, urcite by necekal na bourku. Lisak je, kdyz to vezmu kolem a kolem, vybarven jako totalni neknuba a nemuzu se zbavit dojmu, ze to neni autorsky zamer, nybrz ze to je jen opis reality, kterou jsi sam zvykly zazivat. Jako nezavysly ctenar vnimam zbytecne moc narazek na osobni zivot.
Ohledne prohozeni roli, pri zbeznem cteni mi to ani tak moc nevadi a dokonce mi to prijde komicke. Lepe by to ovsem vyznelo, pokud by se text upravil, pravdepodobne proskrtal, ziskal by tim lepsi spad. Vzhledem k obecnym pozadavkum na logiku a smysluplnost tvrzeni bych byt tebou nechodil do detailu a drzel se spise obecnosti, coz se k pohadkam lepe hodi. Ovsem tim, ze obcas do te hloubky jdes, tim si rikas o tuhle kritiku a je to bohuzel tak, ze lisak ma byt vychytraly a sikovny a zajic zase rychly a uskocny, coz ve tvem textu neplati a nutno dodat, ze z textu neni jasne, jestli jsi to udelal zamerne, spis to vypada, ze v tom sam nemas moc jasno. Jak rikam, to je dojem z textu. Urcite by to slo upravit. Pokud bychom se bavili o bajce, ale i v pohadce by to melo platit, pak existuji urcite archetypy, s nimiz pracujeme, tim spise pokud jde o deti. Pokud se rozhodneme to nejak porusit, mel by byt jasny motiv, melo by to davat urcitou logiku. Coz v tomto pripade nevidim.
A nakonec ten jeden odborny pojem. Syzet. Na tom by bylo treba zapracovat.
Styvn: "nechci to cist, urcite je to blbost. " Tak takovou "moudrost" bych od Tebe necekal.
Pro Janina6: Příběh téhle tak trochu bajky je na záměně rolí lišky a zajíce postaven, a tak nelze očekávat, že by autor chtěl nebo vůbec mohl v tomto ohledu něco měnit. Komentujícím tedy nezbývá, než napsat líbí/nelíbí (což leckteří učinili), ale smířit se s tím, že tak to zůstane.
Díky za uklidňující vysvětlení :-)
Edvin, Lakrov: Myslím, že ani já jsem se nevyjádřila neslušně. A stejně jako ostatní mám i já právo dát najevo zklamání (v tomto případě nad tím, že na vážně míněnou připomínku se mi dostalo zlehčující odpovědi. Pozastavila jsem se nad tím, že tahle pohádka obrací naruby „přírodní role“ lišky a zajíce, takže odpověď ve stylu „ale o holubičkách se taky říká, že jsou hodné, a nejsou“, ukazuje buď to, že Edvin o mé poznámce vlastně nepřemýšlel, nebo se rozhodl ji zlehčit a převést téma úplně jinam. To samozřejmě může. Chtěla jsem dát najevo jen to, že mě to mrzí, a že mám potom pocit, že autor ve skutečnosti nic, co by se mu nehodilo, slyšet nechce.)
Pěkná pohádka, i když člověk neví komu má držet palce, zda lišákovi nebo zajíci.Líbí se mi věta: „Chytit toho zloděje! Nebo mu aspoň pořádně napráskat!“ ...je taková kouzelně nelogická.
Marcela.K.
28. 02. 2013Ten koment k povídce jsem psala, aniž bych věděla, že tu na mě čeká ten Tvůj komentář :-)
Marcela.K.
28. 02. 2013Právě jsem Ti napsala koment k poslední povídce :-)
Pokud je ta to pohádka určena dospělým, pak jsem asi správně nepochopila prolog, kde zmiňuješ vnučku.
Piš raději povídky, ty Ti jdou líp ;-)
Marcela: Ta "pohádka" nebyla určena pro děti. Je mi líto, že jsem Tě zklamal.
O kvalitě tohoto textu jsem přesto přesvědčen. Možná, že prostě není ani pro Tebe. Doufám, že Tě příště nezklamu.
Děkuji za návštěvu.
Ed
Marcela.K.
28. 02. 2013Jelikož mám také téměř šestiletou vnučku, dovedu si celkem lehce představit, jestli by ji taková pohádka bavila. Asi tě zklamu, ale jsem přesvědčená, že ne.
Vlastně bych jí takovou pohádku ani nečetla, zdá se mi těžkopádná, "upocená", bez moudrého ponaučení i bez vtipu... a vlastně i dost nechutná tou "přírodní srandičkou", která je jistě tím místem,na kterém nemá Tvá vnučka podíl.
Za mě tentokrát bez tipu.
Zajíci jsou svině, proto všude s sebou tahám brokovnici SPAS-12. A jednou mi zajíc prokousnul i neprůstřelnou vestu, takže pro obranu na krátkou vzdálenost mám Glock 18 se zásobníkem na 30 ran...
Ještě pro Ráška: Průvodní myšlenkou mělo být toto: I když se člověk narodí "zajícem", nemusí nezbytně defétisticky přijmout svou "osudovou roli" potravy pro lišky. Myslel jsem, že je to hezká myšlenka. Je mi líto, že se můj záměr očividně nezdařil.
O nějakou oslavu zlodějů mi opravdu nešlo. Holt, lépe to neumím. :-(
Pro Rášek:
> ...nemám ráda, když se zvířátka v příbězích nechovají přirozeně...
Ano, vím to o tobě. Dobře si pamatuju, jak jsi měla často výhrady k mým -- ač o poznání více "zoologicky" pojatým -- pohádkám ze zoo :-)
Rášku,
1. Bál jsem se že nepřijdeš.
2. A když snad přijdeš, že mě sepsuješ (neboť Tě znám).
Díky, že jsi přišla, a že jsi o textu napsala aspoň pár kladných slov.
Ed
Pro Janina6:
Část připomínek (včetně Tvých) Edvin použil jako námět pro změny v textu. K části (opět včetně Tvých) se vyjádřil a slušně vysvětlil, proč je použít nechce. Tvá hlubší kritika nedy nepřišla nazmar. Edvin je jedním z lidí, kteří prózu na Písmáku pozdvihují, a s nimiž stojí za to diskutovat jak nad jeho texty, tak nad texty svými nebo texty ostatních autorů. Je jedním z nemnoha lidí, díky nimž má (pro mě) smysl na Písmáku o próze vůbec diskutovat a ne jej užívat jen jako virtuální nástěnku.
Tvá reakce, týkající se toho, jak Edvin naložil s Tvými připomínkami, působí popuzeně. Vzhledem k tomu, jakou funkci na Písmáku zastáváš, budu tentokrát méně benevotentní, tedy více komisní, a zeptám se Tě: Proč?
Květoň: Díky za návštěvu, a máš recht, je to jenom srandička a slohové cvičení. I když tam jedna hluboká myšlenka přece jenom je: Že i když se narodíme jako zajíci, nemusíme podlehnout defétismu a myslet si, že jsme jedině potravou pro lišky (defétismus se nám, Čechům, v historii dost často vymstil). Tvá návštěva a přízeň je mi ctí. A prosím, přijď zas! :-)
Diana: "Blbou" náladu jsem už nahradil "špatnou", ale díky Tobě to původní slovo do textu vrátím. I dle mého citu je zde na správném místě.
A díky, Diano, za pochvalu textu. Dost jsem se na něm nadřel, a tak si možná ta dvě nebo tři kladná slova zasloužím. Kdo by je neměl rád?
Tangie: Tvá kritika je málem delší než kritizovaný text samotný. Dal sis s tím hodně práce, a já Ti mám za co děkovat.
První, celkový dojem ze Tvé kritiky: Vyjmenováváš v podstatě záležitostí osobního literárního vkusu či subjektivních jazykových preferencí, a já bych to mohl takto nechat. Ale jelikož na mne pár Tvých myšlenek silně zapůsobilo, celou kritiku si opětovně prostuduji a jednotlivé body promyslím. A pokud mne i napodruhé či napotřetí přesvědčí, zkusím je aplikovat při další (kolikáté už?) úpravě textu.
Tangie, zvláště Ti děkuji za nejposlednější větičku Tvé kritiky: "...příběh hlavu a patu má, to ano." Ta by mi v podstatě stačila. ;-) (Ale měl bych z ní houby!)
Ještě jednou děkuji za Tvou práci a hodnotné myšlenky.
Ed :-)
Na "blbou náladu" mám stejný názor jako ty, hodí se sem. Navíc si nemyslím, že by tento výraz měl jepičí život, právě naopak, předpovídám jeho zakotvení v češtině (a to si potrpím na slušné vyjadřování!). Splnit vnučce přání, aby zajíc vyhrál, nebylo snadné a ty jsi to dokázal s humorem a cynismem sobě vlastním :-)
Květoň Zahájský
27. 02. 2013Lakrov - díky za avizo. Já mám Edvina v oblíbených, tak jsem bajku četl hned po zveřejnění. Je to taková úsměvná srandička, tak jsem ani necítil potřebu text nějak komentovat.
Janino, poděkoval jsem Ti za první poznámku, a kdybys se na ono místo v textu podívala, uviděla bys, že jsem ji uplatnil.
Druhou ne, protože mne nepřesvědčila. Co je na mé reakci závadného?
Já Ti fakt nerozumím. To nesmím své myšlenky, styl a jazyk obhajovat, když za nimi stojím, když jsem danou věcí něco mínil? Co jsi to za kritičku, když nesnášíš, aby Ti kritizovaní oponovali? A to zcela slušně a věcně?
Ed
Ano, podobnou odpověď jsem čekala. Sorry, mě vždycky znovu zmate, že "autor stojí o hlubší kritiku".
Edvin: Díky za objasnění jepic a novotvarů. Souvislost to byla tušitelná, jen mě nenapadlo, že se toto "přirovnání" skutečně užívá. Z mého předchozího googlování mimo jiné vyplynulo, že i samotné slovo JEPICE je novotvarem, avšak nikoli jepičím, neboť v našem jazyce přetrvává snad od 14. století.
Děkuji za avízo.
ad. Muffin: Jak se zdá, další z alternicků jednoho ze zdejších slavných. Někoho, kdo nedokáže unést, jsou-li texty jiných autorů čteny a komentovány. Někoho, kdo se pod záminkou čistoty umění pokouší zamezit publicitě čehokoli, co se dočkalo povšimnuti. Někoho, kdo potřebuje být za každou cenu viditelným a přesto se schovává za stále nové a nové přezdívky. Někoho, kdo považuje délku členství za výsadu, přesto (nebo právě proto?), že za léta působení na Písmáku nedosáhl ničeho menšího (většího?), než být dlouholetým členem Písmáku. Politováníhodná tíha osudu, jíž lze odlehčit asi jediným způsobem: ignorací dalších výpadů.
Milá mufin,
vnučka je tam proto, že u zrodu tohoto textu skutečně byla. Jinak: Co je to "alibistická příručka"?
Liščata s velkým L tam jsou proto, že otec se jmenuje Lišák, a matka Lišáková.
Na příliš časté opakování slovesa "být" si dávám moc dobrý pozor. Zde je jen tam, kde má "být" být.
Ten "neupřímný, chladný, strojený" dialog je shodou okolností originál.
Pokud Tě nenapadlo, jaká to měla být alegorie, tak Ti napovím: Žádná. Ostatně v rubrice "upřesnění kategorie" stojí "taková srandička".
Ke Tvé závěrečné otázce: Nepsal jsem to pro Boha, nýbrž pro své vlastní potěšení, jak uvádím v prologu. A těm pár lidem, co si to přečtou, jsem chtěl vzkázat, že když se narodím jako zajíc, nemusím defétisticky přijmout roli potravy pro lišku. Docelá hezká myšlenka, nemyslíš?
Ed
Janina: Díky za první výhradu. I já měl své pochybnosti, ale nechal jsem to tak. Pomyslím, jak tuto pasáž zlepšit tak, aby nebyla v příkrém rozporu se skutečností. Už mě něco napadlo...
Přírodní role těch dvou zvířat jsem obrátil záměrně. Myslím si, že to dokonce nebyl až tak špatný nápad. Ostatně, mnohé, co pokládáme za "přírodní zákon", bývá jen klišé. Kdo by kupříkladu uvěřil, že holubička dokáže vraždit? Kdysi jsem na náměstí jednoho městečka pozoroval holuba, co svého druha kloval tak dlouho, až ho zabil. Nejdříve mu vykloval oči... Nebylo to vůbec typické "holubičí" chování. (viz pojem "holubice míru")
Ty bys to měla ráda tak, a já holt jinak.
Ed
Lakrov:
Některé výrazy mají jepičí život, čili vzniknou, chvíli ve slovní zásobě pobudou, a pak zase stejně rychle zmizí. Použijeme-li je v povídce, je zde riziko, že se jinak hodnotný text s časem stane nesrozumitelným.
I mně se teď první odstavec (a nejen on) líbí více. Díky Tvým výhradám.
Mám ráda, když pohádky o zvířatech, byť všelijak legrační a bláznivé, neztrácejí určité realistické rysy. "Jenže zloděj do jejich zahrádky chodil v noci, a jelikož lišky nejsou kočky, oči jim nesvítí a v noci nemají šanci." Nevím sice, nakolik lišce „svítí oči“, ale rozhodně je to noční dravec, takže věta „v noci nemají šanci“ je pro mě hodně mimo. Stejně tak se mi těžko přijímá představa zajíce vkrádajícího se do liščí nory. Vychytralost a vynalézavost zajíce v úniku před šelmou, to ano, ale tady jsi už téměř obrátil „přírodní“ role těch dvou. A to mi, přiznám se, kazí dojem.
To "odnářečnění" prvního odstavce pohádce myslím pomohlo. Neumím to sice zdůvodnit, ale připadá mi, že na nářečí (nebo třeba žargon) je čtenáře potřeba v textu postupně zvykat, připravovat. Ne to na něj vybalit v první větě -- to by se mohl zaleknout. Někdy to (nářečí v první větě) může ovšem být naopak záměr.
Nevím (leč tuším), co je jepice ve smyslu "novotvar". Nagoogluju :-)
Lakrov:
Četl jsem (i psal, viz má povídka Zvuk houslí) o hromadném znásilňování žen za druhé světové, ale také o stejném zločinu jakožto části strategie za války v Jugoslávii. A to se dělo celkem nedávno. V současné době se děje to samé na několika mistech v Africe. Nikdo z autorů pojednání o těchto činech pro to nepoužil termín genocida.
Text jsem mezitím zbavil několika nadbytečných zájmen. Přiznávám, že se do mého stylu dostala ze zmiňovaného nářečí či slangu, a snad i četbou cizojazyčných knih. Na druhou stranu: Abych si ověřil, zda máš pravdu, když říkáš, že Ti to připomíná "jazyk našich západních sousedů", inkriminovaná místa jsem si přeložil do němčiny, a byl jsem překvapen tím, co jsem zjistil - jelikož se v mém českém textu jednalo převážně o ukazovací zájmena ten, ta, to, v němčině mi to nesedělo (dieser, diese, dieses). Odtud to tedy nemám. V Havířově je to však běžné.
Závěrečnou větu prvního odstavce jsem přizpůsobil modernímu úzu.
"Blbou" náladu jsem přejmenoval na "špatnou". I když si myslím, že tento novotvar pana Havla se sem docela hodil. Ale jelikož se možná jedná o jepici, takhle to skutečně bude lepší.
K těm (mnou domnělým) překlepům: Dívám-li se na první odstavec znovu (zapomenuv na tobě obvyklou korektní češtinu) a vezmu-li v úvahu zmiňované nářečí, je zřejmě vše v pořádku. Věty:
...Jeho paní byla zase dobrá kuchařka, a ta mu ho pekla na másle...
a
...Měli se dobře a na ničem jim nescházelo...
mě za uši netahají, za oči (tj. v psané formě) trochu ano :-) Určitě to neber jako výtku; spíš jen jako názor průměrného čtenáře. Příběh, v němž (nezvykle) zajíc zvítězí nad liškou, považuji za hodnotný. Obsahuje dětem chápatelnou nadsázku a připomíná mi moje občasné návrhy na změnu závěru při opakovaném sledování některého z katastrofických filmů (Titanic dopluje do přístavu, Jana Husa osvobodí, Bruce Willis se vrátí z mise na meteorit :-)) apod.)
K té genocidě: Byla uvedena v uvozovkách. Nebyla tedy míněna jako typická genocida, vyznačující se vyvvražďováním, ale jeko genocida v přeneseném významu, projevující se poněkud "neevolučním" mísením živočišných druhů. Nevím jistě, zda hromadné znásilňování žen na porobeném území (známé spíš z dávné historie), nelze též označit za genociu -- samotné slovo genocida je spíš moderní termín (20. stol.?)
Lakrove, ještě tohle: Má šestiletá vnučka má s textem něco společného jen symbolicky. "Autorkou" je pouze "čestnou", v tom smyslu, že mi tehdá řekla: "Dědo, napiš o tom pohádku! A aby ten zajíc vyhrál!"
Přání jsem jí splnil. Ale jak - to ať posoudí jiní.
ještě: O jaké genocidě to mluvíš??? V textu není zmíněno ani jedno úmrtí, natož vraždění celých národů.
Lakrove, tento text byl psán záměrně spíš hovorovým stylem, tak, jak mnozí lidé hovoří v severovýchodní části ČR. To je čeština, kterou používám doma mezi svými. No a v ní je "zneužíváno" mnoho jazykových elementů nejrůznějších proveniencí, včetně polštiny, němčiny, moravského i severomoraského nářečí, ale také spisovné češtiny. Jen středočeské hovorové češtiny je tam minimum.
Volil jsem tento odlehčený styl, protože je to přede vším legitimní, a také proto, že se mi zdál pro dané téma nejvhodnější. I když přiznávám, že nejedno osobní zájmeno by tam být nemuselo. (Což ovšem neznamená, že je tam nesprávně.) Zredukuji jejich počet, aby se to četlo lépe.
P.S. Překlep jsem neobjevil ani jeden - každé ťuknutí má své opodstatnění. A ještě: Prosím, nesrovnávej mé "dnešní psaní" s dřívějším. Píšu "dřívějším stylem" i dnes, vyžaduje-li to téma.
Asi jsem Tě teď naštval, když svůj styl obhajuji, a budeš mne považovat za nadůtklivce. Jenže já jen vysvětluji, že ty zvláštnosti v nynějším textu nejsou ani dílem náhody, ani nedbalosti. Tvých poznámek si vždy vážím, a jsou-li pro mne přesvědčující, vždy je používám. I teď tak učiním, ale velice opatrně.
Kouzelná pohádka, početla jsem si :-) V pohádkách se fantazii meze nekladou ;-)
V prvním odstavci je pár překlepů: ...a ta mu ho pekla na másle... (TAK); ...na ničem jim nescházelo... Slovní spojení "blbá nálada" mi k tomu textu taky moc nesedí. Když čtu dál, dochází mi, že těch překlepů nebo spíš stylistických nedostatků (násilné užití zájmen apod.) je víc. Srovnám-li tenhle text s tvými dřívějšími, mám dojem, že ta slohová neobratnost (nevím, proč mi zmiňovaná násilnost zájmen připomíná jazyk našich západních sousedů), jež z něj na mnoha místech trčí, je buďto záměrná nebo jsi pouze "přepisovatelem" příběhu, do nějž jsi doplnil onen "genocidní" odstavec, který (není-li vnučce patnáct a víc) se v její hlavičce vylíhnout nemohl :-)
Posílám autorce tip a obdivuji její cit pro jazyk, jímž mluví jen občas.
Díky, Alešu. Stejně si myslím, že bys poznal, který odstavec NEVZNIKL v hlavičce mé vnučky. Ale beru to jako fór (o kterém jí zatím povědět nemohu).
aleš-novák
25. 02. 2013Multikulturní Brehmův život zvířat? Půvabný příběh :o) kompaktní a čtivý, vůbec není poznat, která část vznikla v jiné hlavě