Tón, srdce a zrcadlo

krásné *

Mysleli jsme to stejně:-)

Dík.

Ak ti boli moje slová v čomkoľvek „prospešné“, som rada.

Nie som si ale istá, či sme si dobre porozumeli „vo veci rozťahanosti“. Ja mám, (aj som mala) na mysli len a len „optickú rozťahanosť“ -  priestorovú vzdialenosť jednotlivých básní od seba. V žiadnom prípade - nie dejovú.

Nech sa ti (naďalej) darí

Agibail: Dík za upřesnění. K tomu klepání řízku: Nemám rád vysvětlování básní, tak jsem se snažil najít podobné fráze z živého jazyka, jak "něco musí být nějak", aby to získalo nějakou plasticitu. Hm. To jsem taky moh vysvětlit a ne to tam jen tak střelit, koukám.

 První báseň jsem si vyložila jako autonehodu (zjistila jsem, že ne sama) a u kategorického " tón musí bolet" jsem chvíli přešlapovala - v kontextu mi přišlo vhodnější " tón by měl bolet". Jen můj názor, nic víc :-) Ty argumentuješ tím, že se řízek musí naklepat a tak i tón musí bolet. No, nic, no :-)...

Důkazní materiál samozřejmě nepředložím, ale to už vyznělo z mého předchozího komentu. Pokusím se jinak...Pokud použiji Tvá slova, tak obvinit jakoukoliv báseň o SRDCI z ohranosti je nasnadě. U Tvé však ten pocit nemám. Přijde mi výborná, originální - stejně jako báseň "Tón" ( až na tu "drobnost", o které jsem se již zmiňovala). V návaznosti na tu autonehodu jsem ji vnímala jako vyjádření pocitů člověka, který přišel o někoho blízkého - proto se mi velmi líbil příměr igeliťák, o čemž jsem se již také zmiňovala...

Jako celek básně fungují, o tom žádná - ty první dvě by obstály i jako dva samostatné celky, ta poslední ne. Popravdě, po tom mém " výkladu" bych se bez ní i obešla, nic mi nedává...

Agibail: Díky za komentář:-).

Tón musí bolet, stejně jako musí jít střela z první a řízek se musí proklepat, než je hozen na pánev.

Obvinit jakoukoliv báseň o zrcadle z ohranosti je nasnadě, je to velmi klasická rekvizita. Ale dokud nepředložíš důkazní materiál, tak s tím nejde nic dělat.

Švédsko 1: Děkuju moc za tuhle zpětnou vazbu! Je velmi zajímavé, jak to čteš, to s tou nehodou jsem vůbec netušil, ale je to tam, máš pravdu.

Že píšu verše s důrazem na výrazovou ikoničnost... je přesné. Díky za tohle pojmenování.

K roztahanosti: Chtěl jsem, aby šly číst i jako jednotlivé básně, i jako báseň ze tří, triptych. Verše v každé z nich se vztahují především k veršům jejich básně a až pak k veršům v druhých básních. Skutečně mi nejde o vytváření tenze při prvním čtení. Ale samozřejmě, nemám nic proti žádnému alternativnímu požitku ze čtení.

Neříkám, že póza, možná, že to tak vzniklo úplně mimoděk. Srdce představuje veliký a docela častý symbol, který přímo vyzývá k silným interpretacím a ta tvoje je zvlášť drsná. Asi to byl účel, ale pro mě až příliš silně viditelný...

Jinak ještě té básni něco dlužím. Ano, píšu "básni" (v jednotném čísle), protože mi předtím trochu unikla ta těsná souvislost mezi těmi třemi částmi. Když to vnímám jako celek, funguje to bezvadně! Nezbývá, než smeknout:)

dík, Jano! To tvrdé, chtěné, to mi ještě musíš vysvětlit, tomu nějak nerozumim... jako že to je póza?

Nejvíce se mi líbí Zrcadlo, za to dávám určitě tip!* Srdce je ovšem ze všech tří nejzajímavější, i když mi přijde až příliš tvrdé a chtěné..

... oprava " Tón by MĚL bolet" ... jdu raději spát než napíšu další blbost :-)...

Po pozorném čtení je zřejmé, že básně nelze vnímat jinak než jako celek. Líbí se mi prostor, který mi nabízíš v první básni. Na základě pocitů si začínám skládat příběh, následující básně navazují, dokreslují ho.

Nejvíce mě formou zaujala báseň "Tón". Měla bych jen jednu výhradu- nebylo by významově přijatelnější  " Tón by neměl bolet " ? Jinak její závěr mi přijde výborný...

Srdce jako igeliťák - ten příměr se mi líbí. Myslím si, že pro vyjádření pocitu osamění či spíše prázdnoty je výstižný. Oceňuji ironický podtón, který v této básni vnímám.

"Nevím,čí pohled se odvrátil / jestli jeho, nebo můj / že jsem mu potom do tváře / už neviděl..." tady se lehce ošívám, samozřejmě chápu významově, ale prostě mám pocit něčeho již čteného či známého...asi nedokážu přesněji pojmenovat, snad pochopíš správně...*

Reagujem na autorovu výzvu a „hlásim sa k jednej básni“. Už pri prvom čítaní sa moje asociácie rozbehli „smerom jednoliateho príbehu“ – autonehody. Pri čom „Tón“ je tiesnivou akustickou reminiscenciou vinníka/účastníka. Dej prechádza celkom „hladko“, priamo z jeho posledného verša na prvý verš „Srdca“: ...“nejde zastavit jednou rozjetý“ - „Srdce“ - „krvavá tříšť, zmrť...“

„Srdce“ pôsobí, ako desivý vzhľad miesta nehody s konkrétnymi, rozmetanými osobnými vecami, vo forme vytrvalo ho prenasledujúcej skľučujúcej spomienky.

V zrkadle i „Zrkadle“ je zbytočné „hľadať“ dvojníka, čo je vyjadrené neobyčajne pôsobivo...

Pre mňa verše s dôrazom na výrazovú ikonickosť; nemôžem sa sťažovať na nedostatok zážitkovosti, naopak. Text vnímam, ako celistvú báseň. Možno niektorým tú celistvosť spochybňuje jej „rozťahanosť v priestore“. Čo je možno náhoda, možno cieľ autora;  (podvedomá?) snaha zvýšiť tenziu u čitateľa. Myslím, že ak by bola tá celistvosť „opticky“ zjavnejšia, aj kontext by bol o niečo zreteľnejší...

...***

Lalulá: Díky...

Co se týče inverzí, čeština si je může dovolit, protože na slovosled se neváže žádný význam. I největší primitiv stále rozumí obsahu. Výhody inverzí se týkají zvukomalebnosti (zvuk je ostatně i námětem básně), posloupnosti veršů, symetrie v řazení stavebních kamenů věty.

Ano, hlad je dvakrát. Vyjádřit ten tón není jen tak.

S igeliťákem nevím co bych řekl. Možná ta báseň měla ještě potenciál stát se samostatnou, delší.

Za chválu zrcadla jsem rád.

Přesto pořád čekám, jestli se někdo vyjádří i k vystaveným textům jako k jedné básni - kdyby mi šlo o jejich individuální kvality, nahodil bych je samostatně.

Lalulá: Hm, a co je s těmi předchozími dvěma špatně, jestli se můžu zeptat?

Hej, díky vám všem:-).

Oldjerry: Korektor? - super, je vás třeba jako sůl;)

Moc pěkné, u mne je nej.. Zrcadlo*

Uchvátilo mě Zrcadlo. Moc pěkný :-)...!

Úžasné..***

jo. pacilo sa. *

Všechny tři, ale prim je  Tón!! je modrý a fakt nemá chybu...  Tři kameny z  mozaiky pocitů *