Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Internet do domu

22. 03. 2013
9
17
1383

Já nejsem žádná taková ta sousedka, co běží ke dveřím, pokaždý když slyší, že se na chodbě něco šustne, a poslouchá. Přednedávnem mi to ale nedalo, protože jsem zaslechla nějaký hlasy a bylo mi to divný. To se vracel domů náš soused, Noháček, on je hrozně zazobanej, podnikatel, a povídal si s nějakým, kterýho jsem tu ještě neviděla. Vykládali si o jakýmsi zapojování a všelijaký to technický výrazivo. To víte, mě takový věci nezajímají. Tak jsem vzala kropáček, co mám na zalejvání a šla jsem zkontrolovat kytky na chodbu, jestli od rána nepotřebujou zalejt. Soused mezitím zalezl do bytu a jak tak sleduju, že maj všechny kytky dost vody, tak slyším nějaký hlasy právě z toho bytu. Vyšla jsem pár schodů, abych byla blíž, ne že bych ho chtěla šmírovat, nebo něco, ale pro jistotu kdyby se třeba sousedovi něco stalo, abych byla na blízku. Ono to, nakonec to stejně žádný šmírování bejt nemohlo, poněvadž jsem slyšela jenom sem tam nějaký to slovo. Tak jsem šla domů a povídám Františkovi, jako mýmu manželovi, že soused si pořídil internet, jak je rychlej, co všechno se s tim dá dělat, že je to hrozně drahý a že mu to taková vysílačka bude vysílat po celým domě. Franta tak jako kouknul přes noviny, jakože no jo, když na to má. My nemáme ani počítač víte? Jsme chudý, všecko máme na lízing a kupujeme jenom ve slevách. Zato soused, ten se po revoluci rozjel jako pán a teď si kupuje internet i s novým počítačem. Zajímalo mě, co udělá s tím starým, přece ho jen tak nevyhodí do koše a hned druhej den, jsem měla příležitost to zjistit.
Náhoda tomu chtěla, že jsem šla zrovna kontrolovat poštu, akorát když se Noháček vracel domů, tak jsme se spolu dali do řeči. Ptala jsem se co je novýho a on že všechno při starým a to mně právě asocializovalo ten starej počítač. No vidíte, při starým, konverzovala jsem uplně spontánně, tak mě tak napadá, co vy budete dělat se starým počítačem, když máte teď novej. No a už to jelo, než jsem se nadála... co nadála, nebylo to ani dvacet minut hovoru, tak mi nabízel starej počítač. A já, co my s tím budeme dělat, dyť bez internetu je nám to stejně k ničemu, o on, že se můžem napojovat na ten jeho. To víte, snažila jsem se to odmítnou, takový drahý dary jsem nemohla přijmout, ale on na tom trval i ve chvíli, kdy jsem si pro to přišla, tak co jsem měla dělat.
Mockrát jsem mu poděkovala a slíbila mu, že mu to nějak vynahradím, aby si nemyslel, že jsem nevděčná a šla jsem domů s počítačem. Tak to vidíte. Snob jeden zazobanej má na rozdávání, ale že by občas něco nabídl sám od sebe, to ne. Dokud na to člověk náhodou nenarazí v konverzaci, tak si ho ani nevšimne a i pak mu dá nějakej starej krám, co bych si mohla koupit sama za pár šupů, kdybych chtěla. Franta z toho byl ale nadšenej, on má tyhle hračičky rád, i když tomu vůbec nerozumí, tak aspoň pro něj, poněvadž mě tyhle věci nevzrušujou. Hodinu se s tím pral a pak to vzdal. Budižkničemu, ani nůtbok nedokážeš zapojit, okřikla jsem ho. Musela jsem si vyhrnout rukávy, sednout si k tomu sama a zavolat souseda, aby to přišel udělat místo toho mýho nýmanda. Noháček, protože se rád vytahuje, jak všemu rozumí, přišel a předváděl se s tím, ukazoval co k čemu je, zkrátka z nás dělal blbce. Tihle snobi si myslí, že když nemáte peníze, že jste úplně blbí.
Když konečně odkráčel, mohla jsem zapnout internet a vyzkoušet si, jestli nás jako nepodfoukl, jestli je to doopravdickej internet, přes kterej si můžete povídat s kamarádkama z práce na skajpu – to je takový tlačítko na ploše, který když si zapnete, máte to jako telefon, ale zadarmo. Já když to ale zapla, tak to po mě chtělo nějaký heslo, a že tam mám dát účet. Zrada. Tak nás přecejenom napálil, říkám Frantovi, chce to po nás účet, tovíšžejo, já zadám účet a okrade mě to, jako to pořád ukazujou v televizi. Znovu jsem volala Noháčka, ať mi to jako přijde vysvětlit. No, nakonec to teda našteloval tak jak to má bejt, ale stejně přes to radši moc nevolám, kdyby mě náhodou odposlouchával, o čem si povídám s kamarádkama.
A tak to teda celý bylo. Internet do domu, jenom další starosti navíc. Krom čísel do sportky na něm stejně nic užitečnýho není.




17 názorů

Tak tak.

vinca minor
12. 04. 2013
Dát tip

Interner do domu, Bůh do domu:)


srozumeni
31. 03. 2013
Dát tip
***

Homer Wells
28. 03. 2013
Dát tip

Pobavilo, díky.

*tip*


..no já mám radost..že sis hlavně našla cestu na písmáka a pak..taky jsem chudá..tak mi hned připadáš skoro jako sestra:)


Prima. Ne že bych byla taky taková, ale jedna musí být v obraze, co se po okolí děje. Vítej, lepší společnost sis vybrat tady nemohla.*


Chudoba a skromnost zvítězí nad bohatstvím a hojností!

pedvo
23. 03. 2013
Dát tip

Chválím Ti, že do ničeho nestrkáš rypák a že se nevnucuješ. Chudí vždycky musí počkat, až se bohatí snobi uráčí nechat jim nějaký šunt, ale jednou uviděj!

A četlo se to parádně.


berg
22. 03. 2013
Dát tip

Vtipný.

 Mizera Noháček - sám od sebe nic nenabídne! ÷) A ty kytky, ty mne dostaly! **


Erno, je prima, že se nenecháš otrávit pseudointelektuálským frustrátem, který, když se pokusí o žert, musí napsat do závorky vtip.

Není jich zde mnoho. Jenom jsou víc vidět.

Jo a když reaguješ na kritiku, pošli oslovenému avízo. To se dělá tak, že před odesláním klikneš na jeho nick dole v roletě AVÍZA.


Cephei: Nevidím důvod, proč bych si nemohla jen tak pro radost psát tady, kde je to přesně pro takové účely určeno. Naopak, pro co to tu není určeno je otravování lidí.

Kočkodan
22. 03. 2013
Dát tip
Erno, není to špatné. Doufám, že se dočkáme i dalších opusů. (-: Možná sis všimla, já jsem ve svém komentáři lehce vycházel z toho Kvetoňova. A vítej v našich řadách, brzy poznáš, že to tady zas tak úplně hrozné není.

Něco pěknýho ze života zase napíšu.

Erno, není to špatné. Doufám, že se dočkáme i dalších opusů. (-:


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru