Hlína, chemie, elektřina

došla jsem k závěru, že by sis taky nejraději dal chléb s uzeninou a prostodušný nezávazný pokec s děvčaty (neb ten ulevuje duši)

Movsare, mas pravdu s tim klicem atd. Ale jen do urcite miry. Bavime se pouze o tom, ze tomuhle neco malo schazi, o nicem jinem. Jste jak padli na hlavu. Neumis cist nebo co?

pokud by do literatury pronikl fenomén soudu, soudu institucionalizovaného samozřejmě, protože neformální proces vedoucí od pátrání přes obžalobu až po rozsudek v literauře vždy byl a je, neváhal bych a zvolil si obhájcem maxe. díky.

jsem toho názoru, že klíč k textu není jen v rukách autora, že každý má právo si "odemykat" text po svém. někomu klíč sedí, někomu ne, někdo rovnou hledá jiné dveře a další to třeba i tak ještě zkusí příště. jsem rád za každého čtenáře.

Max Hutar: nemám dojem, že se předvádíš. Můj obdiv k tvým vyjadřovacím schopnostem a šíři tvého rozhledu je upřímný. Jen si prostě dovolím nesdílet tvé nadšení.

Je jedno, kolik smsek Movsar zverejni najednou. Samotne jednotlive smsky maji diry. Nehledej za nas duvody, proc by to pro nas melo byt stejne uchvatne jako pro tebe. 

Janina6: Nechtěl jsem se předvádět. Chtěl jsem si rozbít hubu, abychom se dostali v diskusi někam dál. Což se mi snad povedlo, protože blbce jsem ze sebe udělal solidního.

Začíná se mi čím dál tím víc jevit jádro sporu v tom, že je toto fragment, jež čerpá mnoho své síly z toho, že je jedním z mnoha podobných Movsarových děl.

Je otázka, kam máme klást hranice díla, kde je na jedné straně polotovar nebo fragment, a kde je na druhé straně už kontext nebo autor.

U tištěné literatury je to jasné - dílem, které se hodnotí, není míň ani víc než kniha. Na Písmáku je s tím trochu problém, internet nezná hranic. Tři slova haiku jsou v Hlavním výpisu děl vidět stejnou měrou jako třicetistránková povídka.

Možná by měl Movsar nahazovat jednorázově větší kusy svých esemesek. Pro mě je to nepodstatný detail, že jsou rozstrkané pod různými hlavičkami. Ale mnohým - a z toho je nelze vinit - to není samozřejmé. A proto by bylo třeba dát najevo, že tu určitý kontext je.

To je tedy má kritika, jestli mám nějakou říct.

Max Hutar: díky za lekci. Vyjadřuješ se obdivuhodně. Mně je Movsarovo psaní sympatické. Mnohé tebou zmiňované odkazy a metafory jsem při čtení vnímala taky, ale rozhodně jsem se nepustila po jejich stopách tak daleko. Ten text mě k tomu prostě nevyprovokoval. Nenechávám se tolik fascinovat osobností autora, skutečností a skutečnostmi, ze kterých literární obraz vyrůstá, pokud mě nefascinoval už samotný text. To bych ale možná po esemesce chtěla příliš. Vážně mi chybí, když se nemám do čeho "začíst".

Maxi, ale právě teď toho strašně moc domalováváš za autora. To nejde dělat, abychom doplňovali to, co v textu není, z nějakých informací, které máme o autorově životě nebo o tom, k čemu v textu odkazuje. Uznávám, je to zajímavé pro diskusi u čaje nebo u vína, ale nestavěl bych na tom hodnocení textu.

Z toho, jak to podáváš, to skoro vypadá jako by autor tvrdil - četl jsem Nietzscheho (nebo někoho jiného, to je ostatně fuk), tím pádem píšu dobře. Tak to přece není. Text musí fungovat sám o sobě. Pokud je důležitá informace, že je to psáno formou SMS za určitých okolností, a ta informace určitě zajímavá je, pak MUSÍ být součástí textu, ne součástí diskuse pod textem. Pokud k někomu odkazuji a nechci se jen předvádět, tak ten odkaz nějak vhodně umístím, což mi u Movsara schází. Spíš mi to přijde, že se předvádí.

Ale nic. Já jen říkám, že je fajn, že se literatura neřídí lidmi s názory jako máš ty, ale že to tak nějak pořád vedou ti poctiví autoři, jak jsem psal, třeba Goethe, nebo ten Dostojevskij, ale to je jen příklad. Každý má na psaní svůj názor, nic proti tomu. Postavil jsem se proti tady, stejně jako si myslím své o Měrkovi, když už jsi ho zmínil. Ještě dodám, že Movsara čtu, protože mě zaujal. Zaujal mě jeho styl, jeho způsob uvažování, volba tématu. Jen si myslím, že tomu pořád něco chybí a nejsou to jen detaily, které bych dokázal přehlédnout.

Janina6: Nechápu, co je tady za bílá místa, která by musel čtenář dokreslovat. To je na mě ještě příliš vágní pojmenování. Jistě, můžeme tu vést určitou analogii s malířstvím, ale ta, když už ji vezmeme vážně, vůbec není funkční: bílá místa si pozorovatel obrazu "nedomalovává". Lidské vnímání umění je nastaveno tak, že vyvozuje nevyřčené z toho, co je vyřčeno, a ne z toho, co je mu libo. To by se mi při sledování Malevičova Bílého čtverce na bílém plátně muselo vedle bílého čtverce zobrazovat logo McDonalds, tvář mé ex-přítelkyně, mé domovní dveře nebo cojávím. To se ale neděje - co se děje spíš, je zkoumání prázdna s ohledem na to, co nám autor dal, a to platí jak v poesii, tak v próze. Když se na konci Idiota od Dostojevského stane to, co se stane, neřekne nám autor, co se dělo celou tu noc, která tomu předcházela.

Očividně tu sehrávám nějakou roli Movsarova obhájce (ó, jaká ironie). Byl bych pošetilý, kdybych se snažil někoho přesvědčit, aby se mu Movsarova tvorba líbila, ale chtěl bych, aby byla uznána i těmi, kdo mají jiný vkus. Samozřejmě, to po některých tady už chci moc, ale tak co. Házení hrachu na zeď posiluje ramenní svaly a zlepšuje mušku.

Jestliže bychom mohli Movsara zařadit do nějakého proudu, nabízel by se postmodernismus - ovšem trochu jiný, než na serveru známe např. od Petra Měrky. U obou autorů lze nalézt jisté styčné body, ale co Movsara odděluje, je jednak jeho právní vzdělání a praxe, druhak intertextové odkazy na výtvarné umění a filosofii (Edward Hopper, barokní malba, René Magritte, Nietzsche, Bělohradský, francouzští strukturalisté a postmodernisté, psychoanalýza, atd.). Měrka je muž z lidu, Movsar je intelektuál. A misantrop, a misogyn, což nemám potřebu akcentovat nijak morálně - v jeho tvůrčí paletě jde o velmi funkční odstíny. Jeho železniční a socio-voyeuristické motivy nyní nechme stranou, stejně jako politiku, zaměřme se na to, co je zde předloženo, a v jakém kontextu je to možno chápat.

Vstupními body do ladění celého díla je známý motiv Krysaře a odkaz na Petra Bruegela staršího, vlámského malíře ze 16. století, mezi jehož náměty najdeme jak motivy žeroucích plebejců (Selská svatba), tak chaotické scény masové marnosti (Zápas masopustu s půstem, Triumf smrti, Nesení kříže). Mezi těmito výjevy by se námět Krysaře vedoucího dav píšťalou ke skále ztratil raz dva. Tedy nejen koncipientka. Barokní svět, ono šalebné divadlo, jež se rozehrává před našima očima, aby nás otrávilo a ponížilo, je stále aktuální. Proč?

Na Bruegelových obrazech se zjevuje kontrast mezi marností smyslového, lidského světa a věcmi víry, Boha. A tentýž kontrast nachází i Movsar ve scéně ze soudní síně. Lidská spravedlnost, touha vejít do kontaktu s jediným dobrem, které je kdesi nad našimi hlavami, naráží na smyslové paradoxy - zatímco jedny fetky jsou za ohrádkou, jiná poživačná prasata jsou povolána ke sporu nad jejich trestem.

Filtrovat svět přes smyslové vjemy je zrádné - tam, kde v nosu byla omamná vůně marihuanové smoly, věštící intoxikaci a peníze z prodeje drog, na tom samém místě je nyní vůně policejní kanceláře a hnusných papírů, onoho obyčejného světa, ze kterého by bývalo bylo možno skrze pěstování kytek ve skříních uniknout.

Koho by uspokojila lidská spravedlnost, když se do mysli neustále vtírá bolestivá myšlenka možné spravedlnosti božské? Alespoň Bruegelovi. A Movsarovi. Proto jsou ostatně tolik misantropní.

Barokní diskurs je ale u Movsara obohacován ještě jedním, postmoderním podobenstvím - o žranici informační. Koncipientka žere, a má "plná ústa tučných zpráv", je "v kyprém tvarosloví". Krysy vyžírají sýpky kriminálních tajemství a "zpívají", soudní aparát poslouchá a maso splývá s informacemi. Kde jedna strana vidí "škůdce na jídle" (= krysu), druhá vidí příkrm ke svému jídlu. Patriciové poslouchají pištění krys, které chudině sežraly obilí a nakazily ji morem, a mají to za informaci: vše je v pořádku. Vše do sebe krásně zapadá.

A není na tom nic spekulativního, žádná "bílá místa" do kterých bych si "něco domalovával" - používám pouze kontext, který se mi dává. A to jsem ani neřekl nic o Krysaři a propasti slov, do které jsem se teď nechal navábit. Sakra...

Aha - já tu Maxovu zmínku o SMS brala jako vtip :-) Díky za vysvětlení, tím se vlastně ozřejmí mnohé.

janino, abys tomu rozuměla, já tyhle zprávy odesílám jako sms přátelům, proto jsou krátké. /vodafone ze mě (mého účtu samozřejmě) má takovou radost, že mi už nabídl iphone za korunu. odmítl jsem, čím víc funkcí kolem, tím méně poezie uvnitř./ je to taková moje služba: poefone. ty sms jsou nevyžádané, ale zatím mě nikdo neobvinil z tzv. nebezpečného pronásledování, takže pronásleduju dál ve snaze okupovat prostor techniky a předem rozpočítaného nahodilostí poezie.

Pěkné momentky, pronikavé, překvapivé. Alespoň tady na Písmáku dost originální. Vždycky si je ráda přečtu, v duchu pochválím... a zapomenu. Není to próza, která by mi něčím utkvěla v paměti, ke které bych se chtěla vracet.  Možná je to zčásti i tím, že, jak píše Max, jde spíš o poezii. Ale mně "nedají spát" i některé básně, takže v tom ten hlavní důvod asi není. Pro mě jsou tohle prostě jen střípky. Souhlasím se StvNem v tom, co napsal o bílých plochách. Když je jich hodně, těžko najít hranici, kdy hodnotíme ještě text a kdy už to, co jsme si na ty prázdné plochy "dokreslili" sami...

To je porad lepsi varianta, nez byt blbec a urputne se snazit vypadat jako inteligent. 

Ty nejsi blbec StvNe, ale urputně se snažíš tak působit. čus

...zaujalo a to velmi *

A ja celou dobu myslel, ze to je povidka. To jsem ale blbec.

Pro me je vrcholem uplnosti Proust. A ted nemyslim poctem stran, ktere popsal. Staci jedna veta. Treba: Každopádně mám dojem, že přesnějším popisem balkonových stínů na sluncem zalitém kameni bych mohl trošičku přetlumočit svou tehdejší radost ze střízlivění.

StvN: Ale tohle není povídka, to je prozaická miniatura. Krátký hutný text, který nalézá svůj kontext v ostatních Movsarových dílech se soudní tématikou.

jak si ale představit něco jako "úplnost" v literatuře?

Movsar, myslím to s nadsázkou, ale nežertuji. Mám na mysli něco, co bych nazval úplností.

Max Huntar - tady tomu asi nejvíc chybí text. 

fajn*

Dielo je zjavne príliš biele - takže riadkovanie.

Ježíš, Stvne, to jsou kecy. Měj péči a buď aspoň trochu věcný. Co je tu špatně?

Chybí fabula? Chybí dějiště, postavy, hodnocení, ilustrativnost? Je dílo špatně vypointováno? Pracuje se s nějakou referencí nepřesně? Nebo snad prostě jen... nudí? Co já vim, vyžvejkni se.

stvn: známý šprýmař a tzv. naivistický malíř libor vojkůvka kdesi prohlásil, že zákazník musí dostat za své peníze hodně obrázků, a proto na plátnech nevynechá jediné místo, zkrátka zamaluje vše. podobně to dělá i františek ringo čech (typicky na obrazu zvířátka obdivují píču). důležité je, že si oba dělají legraci, což z té tvé zprávy jaksi nečtu. myslels to vážně?

Giotta neznám, ale kdybych to chtěl přirovnat k malířství, tak ty bys nechal většinu plátna nedotčenou:)

Což právě vyhovuje redaktorům poesie, pro které je jednodušší do těch bílých ploch schovat své literární představy.

stvn: buď jsou "goethove a spol" nějaký spolek kritiků tady na pismaku, nebo to moc nechápu. jistě i giotto měl o malířství jinou představu, než jakou máme dnes. rozhodně ale díky za čtení, zastavení se a zprávu.

Max, wtf. Nastesti Goethove a spol maji o literature jinou predstavu, takze literarni historie neni prazdna. 

Jinak oproti drivejsim je tu videt snaha dat textu nejaky smysl. To je fajn. 

jako je to dobry no, muj salek to ale nejni. ted je otazka, jestli mam tipovat salek, co neni muj, i kdyz je to dobry.

díky za čtení a povzbudivá slova

Pěkné *

Tohle je fakt moc. Tohle už nejsou nějaké esemeskové glosy, tohle je poesie. Stejně jako u tvého předchozího náhozu musím velmi ocenit kompozici. Trávu ve třech čtvrtinách jako dynamický kontrapunkt mezi salámovým barokem.

Práce s krysaře, Brueghelem, Tafelmusik, soud jako žranice... Takhle si představuju literaturu. Nemám, co bych vytkl.

běra

paráda

šumná policie mě potěšila :-)

kypré tvarosloví...:o) šumná policie?