Sépiové kosti

Sépiové kosti

Mrak nad Strahovem je jako obrovská sépiová kost. Když nemáme moře pod nohama, je nám dovoleno alepoň za ním zdvihat hlavy. A když nemůžeme při západu slunce bosí chodit pláží, můžeme si alespoň na nábřeží ukazovat mraky podobné sépiovým kostem. Svět je malý.

Jaro

Zahrádky, pivo a zbytečné řeči. Ať už chmel nebo šeříky, vše opíjí. A taky kamaše vtlačené do zadnic žen. Jaro diktuje.

Noc

Robotické chapadlo noci už pomilionté vypovědělo smlouvu dni a jen žena s podivuhodným jménem Toyen odmítá předat erár. Kdo se s ní o něj bude soudit, komu vlastně patří sny? Kdo tou žalobou odkryje tvář?

Japonky

Jde zástup Japonek pod Muzeem, táhnou za sebou obří kufry na kolečkách a v nich vycházející slunce v prášku. Jdou z posledních sil, drobná bledá tělíčka se jim kymácejí ze strany na stranu, jsou jako loďky na vlnách. Praha je unáší spodním proudem k Vinohradům. Jen neztroskotat.

Louže

Je sobota ráno, město se proměnilo ve velkou louži a na smíchovském nádraží člověk převlečený za pizzu láká opozdilé flamendry k občerstvení. Možná i on bude doplňovat síly u některého ze stánků na levnou krásu, až pak večer padne do kaluže. Těsto jeho kostýmu rozmokne a snad i nabobtná, jako bobtnají a moknou plány sobotní noci.