Městské okliky

Na náměstí padlých hlav

Na náměstí padlých hlav hrají dva. Zrzek plácá do strun elektrické kytary a dívka bubnuje do kyblíku jako o život. A život se z toho kyblíku řine téměř s takovým elánem, jako se řinul z šíjí českých pánů tenkrát před třemi sty devadesáti dvěma lety. Na tu samou dlažbu.  

***

A je tu taky americká rodinka. Musí se na tomhle náměstí cítit jako pod lavinou věčnosti. Erby a zdi paláců, věže Týna a karmínová stěna radnice jako opona velké scény dějin. Už skoro nedýchají. Ukáže jim životodárnou cestu ven kamenný kazatel?  

*** 

Krátké a těsné šortky dívek říkají toto: kontroluj mě! Pohledy mužů se tedy lepí k nahým stehnům a všichni se zdají být spokojeni. Snad jen puritánské Američanky si budou večer na hotelu mydlit kůži mejdlíčkem s o něco větší vervou.

Dušní

V okolí Dušní ulice snadno zaprodáš duši. Svádět tě budou hejna manekýn a nablýskaný tovar za sklem výloh. I kavárníci upnutí do mašlí si přisadí. Ten, kdo podlehne, tu bude bloudit od bistra k bistru jako Ahasver a čekat na příchod nového věku.

Petrovy Příkopy a Můstek

Ulici na Příkopě uklízí dvojník Petra Hapky. Je před osmou, slunce už sem pomalu nedosáhne a hlasy korzujících turistů slábnou. Na oplátku vyklízejí scénu Petrovi. Ten "krajkou od spodničky stírá prach na cestách".

***

Na Můstku drží námořnická holka dvě malinké ary navlečené v kšírkách. Elias Canetti řekl, že ve zvířatech je něco, co nás hypnotizuje. Byl přesný. Tak tu stojím, jednou nohou v džungli, druhou ve snách.

Národní

Na Národní voní pizza, ale docela jinak, skutečně italsky. Možná by měly k lípám přisadit do druhé řady olivovníky. A za rohem už vyjíždějí auta. Tady už se všechno podřizuje rychlosti a smrtícím plynům. Stromy tu nehledej a na olivy alespoň mysli.

***

Ulicí jde Angličan, gorilí samec Rudy. Paže má tak svalnaté, že by s klidem přeručkoval po fasádách celou Prahu. Dojídám banán, ne že bych se nepodělil, ale ten zbytek mu nehodím.  

***

Národní divadlo se leskne v zapadajícím slunci. Zlatý věk lidstva se tu potkává se zlatou hodinou pražského chodce. Tady někde cesty končí, v pomyslném Římě.