holub

takovej ten den kdy vidíš akorát agonickýho holuba
zalézat někam složit pírka
někam bezpečně od lidí
a s ocasem dorvaným /v lepším případě/
zametající s ním za sebou existenci
zbavenej svýho lítacího kouzla
v někdejším smokingu by kouřil až do konce kdyby mohl..
 

takovej ten den kdy odlesky bolej
a chodníky bolej
a nakonec tě zase zachraňuje hudba
ten skvělej boží suffle kterej ti losuje INXS devil inside -
zasměješ se uprostřed odporně pestrobarevnýho marasmu v kterým se topí
život
umění
něco kloudnýho nebo cokoliv ..
 

a když netancuješ špinavý tance a sundáš brejle poetizujících sraček
uvidíš opravdovou ránu z který teče život..
prizma je tenounkej jemnej film,
něco velmi filozoficky sofistikovanýho..
a intelekt a knihy tenhle palčivej oheň jen sytí
ale pak opravdu myslíš na holubovu smrt
na to jak ho zítra ohlodá novej den..!
 

jdeš s hudbou mezi  maskami
hyení všetečný cupitání marš ignorantů rovnou
do vyvoněnýho pekla
do lůznýho ráje..
a píseň zachraňuje sebevrahy v oknech
zachraňuje tuhle ulici /měl jsem to do repráčku, heh/
a definitivně jsem přeřadil na metafyzickej pohon
faith no more jsou vejce v aspiku
wolfmother párky
doorsy jsou chlebík
stouni plnotučná hořčice
a jagger sám kremžská..
 

hudbu přehazuju realitě přes hlavu jako deku
a holubi krysy mouchy umíraj sami
a smutný to je strašně..
ale zároveň je to nejlepší thema - nejsilnější symbol
neomylně majákový majáles do hluboký noci

a poezie je skvělej kouzelnej meč a něžně drsný prizma
prosakující do všech hodnot
barvící londýnskou mlhu -
 

když se ti povede ten pravej a lehce odpíchnutej ridbergr
přes kosu