Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVždycky se budeme tak trochu bát...
01. 04. 2014
10
11
1159
Autor
Petr333
"Víte—vždycky se budeme tak trochu bát doktorů
pro to co s náma nakonec provedou,"
přidal se starší pán v čekárně koloskopie do našeho hovoru
plného obav a očekávání z nepříjemného zákroku.
"Nebojte, dají vám injekci a budete spát, jako Šípková Růženka," dodal jěště.
Mezitím tě zavolala sestra a nám zbylo jen pár minut k hovoru,
než přijela jeho dcera s odvozem.
Žasnul jsem nad energií toho devadesátiletýho pána
(kterýmu by každej hádal tak o patnáct míň)
"Před časem mi vzali skoro půl metru střeva," vyprávěl.
"Ale to víte, žít se musí tak proč se hned hroutit."
Když v tom se rozrazily dveře
a do čekárny vběhl malej klouček.
"Dedo, dedóó," radostně zavýskal.
"To je můj nejmladší pravnouček Kubík," dodal pyšně při odchodu.
A já pochopil odkud nejspíš čerpá
svojí neuvěřitelnou životní sílu.
Jako nějakej zázračnej elixír mládí.
11 názorů
blacksabbath
06. 07. 2014jj. vnoučátka......:-):-).T***
Evženie Brambůrková
01. 04. 2014My, babičky a dědové, se prostě máme. *
Jiný je prípad Lubika,
pomerne nízká vitalita,
on proste nemá Kubíka,
pak i chut k zivotu bývá bita.