Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePaní učitelka
Autor
Markel
bejvávalo, teď něco veselého :-))
Tak se všichni podívejte, štěbetala sladkým hlasem paní učitelka a nastavila mé ruce tak, aby celá třída dobře viděla na černý smutek za mými nehty. Takhle byste, děti, neměly vypadat, pokračovala paní učitelka, když klepala červeně nalakovaným ukazováčkem na můj svetr. Jeden knoflík se klimbal na nitce a ten pod ním chyběl docela.
Spolužáci se neklidně vrtěli a prohlíželi si nenápadně své oblečení a ruce. Stála jsem celá rudá na stupínku a přála si, abych vůbec nebyla. Anebo abych už byla dospělá a ne malá holka, co chodí do třetí třídy. Pohled jsem měla přilepený na špičku červené přezůvky, široká gumička byla jako světlý břeh ostrova a já k němu bez dechu z posledních sil plavala.
Paní učitelka mne štítivě postrčila a já jako v mrákotách doklopýtala do své lavice. Nenápadně jsem se podívala přes uličku. Honzík se líbil všem holkám ve třídě. Chtělo se mi brečet, silou vůle jsem tlačila slzy zpátky pod víčka. Paní učitelka stála před tabulí a byla celá rozmazaná. Do té doby jsem netušila, že umím nenávidět.
Ale já dobře věděla, proč všechno to ponížení, proč to divadlo. Každé ráno mi dávala paní učitelka ještě před vyučováním papírový seznam nákupu, plátěnou tašku a malou peněženku s padesátikorunou. A já byla na ten úkol hrdá. Časem jsem zjistila, že se moje žákovská knížka plní trojkami, že opravdu nevím, kde psát z a kde s, že pokulhávám v matematice. Vždycky jsem měla dobré známky a teď, po půl roce nakupování…
Vůbec netuším, kde jsem vzala tu odvahu, ale ten den ráno jsem vykoktala tu větu. Já na nákup jít nemůžu, musím se učit, abych neměla špatné známky. K tomu odmítnutí jsem se odhodlávala čtrnáct dní a při té představě mi bylo špatně od žaludku. Paní učitelka nechtěla věřit vlastním uším, pak se zamračila jako čert a jen nerada poslala nakoupit jinou žákyni.
Dobře věděla, jak to u nás v rodině chodí, vyptávala se mateřsky a já byla ráda, že se o mne zajímá. Věděla, že moje maminka je často nemocná, tatínek je stále v práci a já mám doma spoustu povinností. Věděla, že znám všechny prodejny v okolí, že já od pana řezníka vyloudím pěkný kus masa, že paní zelinářka pro mne objeví zatoulané pomeranče a že poznám, které rohlíky jsou včerejší.
O přestávce si ke mně přisedl Honzík a zeptal se, jestli by si nemohl opsat písničku, tu o Škrhólovi a o vose, co usedla králi na nose. Zpívala jsem ji na vánoční besídce a moc se všem líbila. Bylo mi divné, že ví o červeném notýsku, do kterého jsem si zapisovala slova různých populárních písní. Odposlouchala jsem je z rozhlasu po drátě. Každý den jsem si zpívala s tou obstarožní hnědou bedýnkou. Jak já ji zbožňovala!
24 názorů
srozumeni: díky za návštěvu a *,návraty nejsou vždy radostné, ale z odstupem let už nebolí, pěkný den
Sebastiana: no, je to takový trochu otevřený konec, tu bedýnku jsem měla o to radši, že jsem se mohla díky ní pak bavit s tím Honzíkem, co jsem ho tajně milovala a on si ode mne opisoval ty písničky, jsem ráda, že jsi se stavila, díky, pěkný den
Sebastiana
14. 06. 2014Líbilo se mi to, ale zdá se mi, jako by tam nebyl konec...
guy: díky za zastaveníčko, nebyly to jenom zlé časy, nebyla jen škola :-))
Alegna: díky za kukýnka, jsem ráda, že to tak vidíš, páčko a pěkný víkend
Lakrov:Jsem ráda, že jsi se zastavila, co se týče toho veselí v prologu, tak to ber jako vtip. Jsem dosti submisivní typ, dalo se na mne dřív í dříví štípat, ale zlepšuju se, dovedu už říci ne, aniž by mne bolel žaludek :-)), měj se pěkně
Milý vzpomínkový textík. Spíš než veselí, předesílané v prologu, v něm shledávám kus odvahy, s níž se to děvčátko vzepřelo onomu autoritou předurčenému osudu;to považuji za ústřední (ač nepřímé) sdělení, které je tím textem neseno.
ráda čtu tvoje vzpomínání, je akorát dlouhé, citlivé, na nic si nehraje*******
R.L. Díky za návštěvu :-))
Evženie Brambůrková: jsem ráda, že jsi u mne byla. NO, ve třídě bylo více takových dětí jako já, v té době se tak moc nedbalo na to, abychom byly vzorem čistoty, já měla dost kamarádů a kamarádek, ani učitelé proti mně nic neměli, jen tahle se mstila, pak už to bylo lepší, dostaly jsme jinou učitelku, byla skvělá, mladá, měly jsme ji všichni rádi, měj se krásně :-))
Evženie Brambůrková
05. 06. 2014V první třídě se mnou nikdo nechtěl vest za ruku, protože jsem tam měla bradavičky. Paní učitelka si s nějakou pomocí a vysvětlením hlavu nedělala. Bylo to děsné.
Píšeš to dobře a je to zřejmě hodně lidem blízké.*
Radka 1284: díky za kukýnka,l já byla hodně vyspělé dítě, dost jsem četla... :-))
Diana: jsem ráda, že líbilo, jinak: ve třídě bylo více takových mírně zanedbaných dětí, měj se krásně, už konečně sluníčkově
dadadik: díky, že jsi u mně byla, co se týká tý učitelky, byla to honorace, její manžel byl primařem v nemocnici, byla to krásná štíhlá žena, vždy pečlivě upravená, často tak trochu zasněná, nepraktická, mimo sebe, tak to vidím z odstupem času
Pečený medvěd: jsem ráda, díky za *
Zlodej formy: jo, učitel, to není jen povolání, to je poslání, dneska bych určit učit nechtěla, dcera dělá pajdák, no, potěš koště, my jsme byly tenkrát vzorné děti, měj se fajn :-))
Díky té poslední větě se mi zdá, že je to ukončené předčasně, že tomu konci ještě něco chybí. A na malou holku mi ten jazyk přijde dost dospělácký. Ale jinak dobré.
Díky, že jste mé dílko navštívily, vím, že to není veselá historka, ještě dneska, když si to přehrávám.. je to stále stejně živé, mějte se fajn :-)))