Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePozdně noční snídaně s matkou
Autor
Norek
Bylo nad ránem, když jsem se vracel domů. Včera jsem byl na oslavě narozenin nějaké holky. Ani jsem ji neznal. Na tu oslavu jsem se dostal jenom díky kamarádovi, který s ní už párkrát chlastal. Nebavilo mě to tam. Všichni byli už v jedenáct ožralí jako krávy. Já to chtěl táhnout až do rána, tak jsem s tím tolik nechvátal. Pak už ale nebylo s kým to táhnout, tak jsem o půlnoci sebral láhev bílého vína a šel jsem se toulat městem. Teď už jsem toho, ale měl dost. Šel jsem domů.
V kapse u kalhot jsem našel klíče a tiše vklouzl do bytu. Máma zrovna vstávala do práce a slyšela mě odemykat. Čekala na mě v chodbě. Usmál jsem se na ni. Měl jsem ji rád. Otec se na nás vysral. Měl jsem jenom ji.
Vrazila mi facku, až jsem druhou chytil o futro.
„Ty hajzle“ zašeptala. V očích měla slzy. Nevěděl jsem, co říci. Nevěděl jsem ani, co jsem provedl. Domů jsem se takhle pozdě vracel celkem často a máma na to byla zvyklá. Ta facka byla za něco jiného. Prošel jsem kolem ní do kuchyně. Už mně nepraštila.
Sednul jsem si na gauč a otevřel svoji starou otřískanou placatku. Byla po otci a bylo v ní ještě trochu vodky. Dopil jsem ji a čekal co se bude dít.
„Budeš snídat?“ zeptala se.
Úplně mi tím vyrazila dech.
„Jo. Klidně bych něco sežral“
Podala mi chleba s máslem, nalila mi čaj a posadila se proti mně.
Už jsem to nevydržel.
„Co se to kurva děje?“
„Jseš pěknej hajzl! Jako tvůj otec! Vůbec si nevážíš toho, co pro tebe dělam. Jako by nestačilo, že chlastáš a kouříš, ty musíš ještě fetovat!“
„Fetovat!?“
„Jo fetovat!“
„Možná, že chlastam fakt hodně. Možná, že chlastam víc než kdejakej vožrala ve vokolí. Možná taky hodně kouřim. ALE NEFETUJU!!!!“
Už zase měla slzy v očích.
„ A jak si na to vůbec přišla?“
„Našla jsem u tebe trávu a sousedka viděla, jak to kouříš s nějakou partou pochybnejch lidí.“
„Do prdele! To neni vůbec žádný fetování. Proč mi radši neřekneš, ať nechlastam?
Nic vo tom nevíš a sereš se do toho. Jseš jako všichni ostatní! Kouřil jsem to párkrát. Chlastam každej den. Na to kašleš?“
Byla bílá jako stěna. Bylo mně jí líto. Bylo mi jasné, že teď spolu nebudem hodně dlouho normálně mluvit. Sralo mě to. Matka mě taky srala.
Bylo půl šesté. Šel jsem spát a máma šla do práce.