Variace šibenice

Těžko k ní cokoli, když autor stejně už všechno ví a zná a kdesi cosi, uleželá je víc než štóla,přesto prostě no, že tento. Sounds good. Náramně mě baví ten interpunkční grafický oběšenec v horizontálním stavu, kdo byl takový lidumil, že ho odříz? (Nejsem tu poprvé, naštěstí skleróza řádně postupuje, ovšem pokaždé se kvalitně zarazím na té prodloužené mezeře za "těsné," tu si vybavím, kdejaký kód je tajuplný, i kdyby překlep.)

Postpoziční tarotovou bych si ve svém čtení přestěhovala na řádek k oběšenci, láká mě takto realizovat příslušné zalomení. (Promiň, autore, na předsádce nic nezmůžeš proti zhůvěřilosti čtenářově. Jednou se naučí mlčet i on, se smyčkou určitě. Vím proč bych dvanáctkové řešení chtěla, neboť můj jazyk po svém zmítán... tj. sobecké čtení.) 

Nic, zbytný vzkaz přeložit: Lepší než vanilkový rohlíček! Kyselý okurky

no... ten jakože vtipný závěr jsem si mohla možná odpustit... mno, už to tak nechám. promiň...

nevím (a čert vem, co ve škole jasně učí...), proč by měl básník, filosof, mystik, lampář, klempíř, agnet CIA, svobodný zednář, či svobodníý či uvězněný zedník, člověk... bojovat, umírat či snad dokonece žít za mne...  především o něco takového nestojím,  zrovna tak jako nepotřebuji faráře, aby mi ukázal nebe.... Co je víc než právě  ona žitá skutečnost ... (obnažená a bez příkras, bez falešných nadějí ale nikoliv bez východiska, naopak...), .. a ze zjevného odstupu předložené svědectví , zkušenost, kterou lze být obohacen, ....která může být oním chybějícím prvkem kýženého "lapis philosophorum".....

pokud jde jednomu tedy opravdu o "kosmos", nikoliv o kosmetiku ;)

bych se teď raději spletla..

..ve škole jasně učí , že básník coby novodobý orfický hrdina, sestupuje do podsvětí – aby tam bojoval se silami temnoty a aby se vrátil zpět sem na zem ..zde obohacen onou  zkušeností proměňuje „chaos v kosmos“ atd.čert vem pohyby kontextů, metafyzickou reflexi, dekódovaný svět, vzájemné afinity, existenciální prostor, žitou skutečnost, hravé sentimenty, věcnou poetiku..když tu je  čtenář hozen dolů s tím, ať si tam bojuje sám, když že by se mohl vrátit zpátky, autor ani neuvažuje

*!*

*

*

*

vzpomínám si na ni.. to střetnutí dvou náhledů, nebo spíš časů.. uzavřený svět vs. hledání..

(to hledání východiska, nabourávání existujích světů.. skutečná, vnitřní nutnost..)

*

musela jsem si to přečíst nahlas... pak ale - dobrý!

jo.

krásná věc....díky