Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Reprezentant

Výběr: Monty_Python
13. 03. 2002
17
0
3691
Autor
horák

Čerstvě napsaný díl Horáka. Můj malý příspěvek k olympijské šaškárně.

Reprezentant

 

Bylo tolik sněhu, že ani já neodolal a vytáhl ze sklepa generacemi svých předků prověřené saně. Počkal jsem si hezky do večera, abych se vyhnul posměškům kolemjdoucích, a pod rouškou tmy jsem se poprvé spustil z pověstného Smrťáku u městského parku. Chvíli trvalo, než se obrousila rez ze skluznic, ale pak jsem již svištěl jako za mlada. Jsou věci, jež prostě nelze zapomenout. Hodit si špagát pod zadek, odrazit se, nabrat rychlost a regulovat směr jízdy jen zatěžováním pravé či levé strany. O chlup se vyhnout lampě pouličního osvětlení a pak podrážkami zabrzdit dva metry před silnicí. Tmavé postavy mezi stromy jsem si všiml, až když se jí u obličeje objevil červený oharek cigarety.

„Hej ty, pošel sem," ozvalo se, když jsem zase jednou dojížděl k silnici.

„Já?" podivil jsem se, přestože na kopci stejně nikdo jiný nebyl.

„ Ty pošel sem," bylo mi zopakováno. Na osvětlené místo pod lucernou vylezl černoch v elegantním kabátu nejspíše z velblouda či jiné exotické zveře.

Dost jsem se zdráhal, ale nedokázal jsem dlouho předstírat, že si ho nevšímám.

„Já být Douala Jauande Mombasa a moc se mi líbit tvoje jezdit do kopec," začal mě chválit.

„Já jsem ministr sport, kultura, zdravotnictví a armáda v monarchie of Lesotho, já shánět sportovec na olympijské hra do Amerika."

Vyvalil jsem oči. A v hlavě se mi začalo vařit. Vzpomněl jsem na své sportovně promarněné dětství. Nejprve jsem našim připadal moc malý na to, abych sportoval. Pak jsem začal zjišťovat, že se ve sportovních přenosech objevují novodobí hrdinové s vyšším ročníkem narození, než je ten můj, a já se stále ještě žádnému sportovnímu odvětví nezačal věnovat. Najednou se mi nabízí šance odjet do Salt Lake City. Z ničeho nic. Stal bych se reprezentantem své země. No své vlastně ne. Sakra, kde to Lesotho leží? To je někde v Africe, když ten chlap je tak černej? Hlavně, že se učíme takovejch kravin, ale abychom něco věděli o Lesothu, to ne. Mohl bych po svém vystoupení na olympiádě (byť zřejmě jen symbolickém) založit nějakou společnost česko - lesothského přátelství. Mohl bych zastávat nějakou polickou funkci jako spousta jiných rodáků, kteří se vrátili do republiky ze světa. Asi bude problém s dvojím občanstvím.

„Tak co ty na to?" vyrušil mě černoch ze zamyšlení.

„No, musím si to pečlivě promyslet, ale předpokládám, že mi nic nebrání."

 

Hned tam na Smrťáku jsme si plácli a já mohl doma vyhledat v encyklopedii obrázek lesothské zeleno-modro-bílé vlajky a oddat se představě, jak s ní v ruce kráčím během zahajovacího ceremoniálu. Za mnou několik černošských funkcionářů halících se do kožešin. Už dopředu jsem se stával hrdinou celého lesothského půldruhamilionového národa. Jen mě mrzelo, že podle encyklopedie mají v celé monarchii jen tisíc televizí, ale aspoň budou mít o důvod více pořídit si další.

Druhý den jsme se s Douala Jauandem Mombasou sešli v restauraci Střelnice, abych podepsal smlouvu reprezentanta a žádost o změnu občanství.

Na úvod jsem se zeptal, zdali nebude vadit, že ještě nejsem plnoletý. Se smíchem mě ubezpečil, že u nich jsou v armádě děti od třinácti let. Bez problémů stačí můj podpis. Společně jsme vyplňovali různé formuláře a ujasňovali si strategii účasti.

„Když my už jet na zimní olympiáda, lepší, když ty soutěžit ve více disciplína."

Lekl jsem se představy, že budou chtít, abych si stoupnul na lyže a jel třeba sjezd anebo běžel padesát kilometrů klasickou technikou.

„Víte, něco jiného je lehnout si na saně a nějak dojet dolů, ale lyže ... to už se prostě musí víc umět," snažil jsem se ho přesvědčit o nerozumnosti nápadu obsadit mnou více disciplín.

„Jak víc umět? Ty stoupnout na prkýnka a svištět dolů. Jedno, jestli na saních než na lyžích. Ty mít pak víc medailí."

„Ne, já asi nebudu mít žádnou medaili. Já chci jen pomoci vašemu národu, aby se mohl prezentovat, ne vyhrát. Aby platilo, že je důležité se zúčastnit a ne vítězit."

„Dobrá, konec sranda. Ty pojet na saních aspoň jednotlivci i dvojice."

Trochu mě zamrzelo, že nebudu jediným reprezentantem a budu se muset o svou oblibu u tak malého národa dělit. Avšak pořád lepší, než se zabít na sjezdovce anebo ztrapnit v běhu.

Přemýšlel jsem, jestli na saních jezdí smíšené dvojice. Svírat mezi stehny tělo nějaké africké Naomi  by mi moc nevadilo. Černošky prý mají zvláštní vůni. Asi bychom dostali i společný pokoj, abychom se před závodem co nejvíce sblížili. I polohy na saních se musí trénovat.

„Dovolil, abych ti představit tvého partnera pro závod dvojic," prohlásil obřadně Mombasa a přede mě se postavilo cosi obrovského, neuvěřitelně černého. Podalo mi to pravici, rozdrtilo mi to všech pět záprstních kůstek a několik článků prstů. „Já být Blantyre Lilongwe. Taky studovat v Zahrádkách a chtít slavit na olympiádě."

 

Uběhlo čtrnáct dní a v televizi se již začínaly některé monopolní společnosti vychloubat, že jsou sponzory účasti českých reprezentantů na zimních olympijských hrách. Já však stále neměl v ruce žádný doklad o tom, že vyrazím do Salt Lake City také, byť jako reprezentant cizí země. Samozřejmě jsem nebral jako střet zájmů, budu-li fandit českým hokejistům. Konec konců, černochům na lyžích a Jamajčanům v bobech jsem také vždy fandil a necítil jsem se jako zrádce.

 

„Libore, poběž sem. No to je prdel, pojď se podívat, co ty bejci zase vymysleli do skryté kamery," volá na mě táta z obýváku. Trochu neochotně vstávám od anglických frází. (I am reprezentative of Lesotho. This is my sledge. This is my partner Blantyre Lilongwe.) Pohled na obrazovku mě záhy přesvědčí o tom, že některé anglické věty již zřejmě nikdy nebudu potřebovat. Já nad sklenicí coly, detailní záběr na můj uhry zjizvený obličej. Právě dokončuji větu: „Dobře, budu vespod, ale ponesu vlajku."


Deltex
24. 04. 2002
Dát tip
Tak to je tipovka jak bejk... :o)))) Rozesmáls mě! Skvěle! *!

Dabi
03. 04. 2002
Dát tip
Můj upřímný t*

horák
22. 03. 2002
Dát tip
Původem jsem ze Staré Boleslavi. A ty?

gd
22. 03. 2002
Dát tip
odjinud... ale taky jsme měli v okolí jednom jeden kopec... to je zřejmě polabská norma, jeden kopec na město :)

Climaster
22. 03. 2002
Dát tip
:o)))!!!!!!!!!!***

zip
22. 03. 2002
Dát tip
moc moc hezké. škoda, že autor opravdu nejel s Naomi do SLC :)

gd
21. 03. 2002
Dát tip
hory> jenom otázečka po tom původu... kde v polabí?

Čmelák
18. 03. 2002
Dát tip
Velmi čtivé a vtipné - TIP! Zařazuji do klubu HUMORNÁ PRÓZA.

uranium
16. 03. 2002
Dát tip
No líbilo se mě to trochu míň než ostatní, hlavně ta pointa se skrytou kamerou nic moc. Ale dovře napsaný, spíš by bylo zajímavyý rozvést Horákův start na olympiádě.

Kami
15. 03. 2002
Dát tip
PLÁC - PLÁC - PLÁC (to je mohutný potlesk pro vlajkonoše) :o))) (*)

horák
14. 03. 2002
Dát tip
No, já se docela zděsil, když tátovi do kamrlíku v dílně přitáhli počítač i se šnůrama k internetu. Neměli jsme k sobě takovou důvěru, že by musel vědět všechno, co jsem v životě vyvedl. Je paradoxní, že mi míň vadí, když se o mně dovídají z deníku intimnosti cizí lidé (třeba moji studenti, pro které bych měl být polobůh), než kdyby se to dozvěděli rodiče.

Toxman
14. 03. 2002
Dát tip
hubertxy: Pevně věřím, že to neříkáme jenom my katolíci. ;-)

Vojtek
14. 03. 2002
Dát tip
*

blbjenka
14. 03. 2002
Dát tip
:o)) *

Sama
13. 03. 2002
Dát tip
Kouzelná nadsázka, moc dobře napsaný. Nápad, švih, pointa! TIP jak hrom§ ****! :o))

Print
13. 03. 2002
Dát tip
Ano, prostě skvělé! *!

Toxman
13. 03. 2002
Dát tip
To je teda trapas, Horáku :-))) Cítím s Tebou, ale i přesto pro mne navždy zůstaneš "televizní hvězdou" :-)))) tip

Kurnik, horáku, u nás v Táboře máme taky Smrťák! Nejsi ty krajan, chlape? :o) *

horák
13. 03. 2002
Dát tip
Kurnik, ty seš, Monty, z Tábora. Jezdil jsem tam na kole za jednou trhlou holkou - bydlela na Chýnovské ulici a byla to samostatná čtvrť na okraji. Jinak pocházím z Polabí, kde jsme měli široko daleko jediný kopec a také jsme mu říkali Smrťák. Když ho viděla má budoucí žena pocházející z Luže, mohla se smíchy potrhat.

No nejsem úplně z Tábora, ale cca 17 let jsem tam bydlela. Chýnovská ulice, to by mohlo bejt někde v Čekanicích nebo v Měšicích, někde tím směrem, tuším. Smrťák je kopec, vedoucí od nemocnice (!), která je NAHOŘE, do kaliště ze statku soukromého zemědělce, které je DOLE. Když mi bylo pět let, pokusila se mě na Smrťáku moje matka zabít jízdou, zakončenou čelním nárazem o strom. Nakonec mi jenom naštípla kotník, který se mi vzpříčil v saních, a dodnes toho hořce lituje (že líp nemířila). :o)

horák
13. 03. 2002
Dát tip
V Měšících to bylo. A její rodiče měli hospodu někde v Plané nad Lužnicí. Vždycky jsem se u nich hrozně přežral. Když jim umřel děda, dostal jsem na cestu všechny jeho boty od pantoflí po důchodky. Byli nuvěřitelně pohostinní. Bál jsme se v noci vylézt z postele, aby mě nepodezírali z hladu a hned něco neohřívali. Také měli záchod hned vedle kuchyně - jen takový přístavek bez zdi až ke stropu. I čůrání bylo trauma. Tak ti ani nevím, proč jsem tam přestal jezdit.

****** HORÁKU, KOKOSE NA SNĚHU, ZASÍLÁM TI TIP. A někdy bych si s tebou zasáňkoval. Jsem v tomhle sportu taky DOBRÝ. :o)

Toxman
13. 03. 2002
Dát tip
hub: Tak to bych věřil. Hned mi bylo divné, že by se Madagaskařané naučili tak rychle sjíždět Táborské Smrťáky :-)))

pino15
13. 03. 2002
Dát tip
:o))))))))bezva

Materula: Netáhla se se mnou do žádnýho kopce, nechala mě odpajdat k babičce a plakala nad tím, že se rozbily ty sáňky, protože byly památeční! A já měla pak tři neděle nohu v gypsu a neřekla mi ani promiň, taková je celá pravda. :o)

Materula: Mě moje matka nikdy nepohladila... ona mě nechtěla, fňuk, fňuk... Nohu mi zasádrovali až v pondělí, matka řekla, že to rozchodím, a štkala nad těma sáňkama památečníma...:o)

horák
13. 03. 2002
Dát tip
Holky, holky! Monty určitě nejvíc mrzí, že nemohla na olympiádu. Je fakt, že trochu zírám, jak se někdo může navážet do rodičů. Já teda v denících tepu a tepu, ale ještě jsem nezískal sílu, abych sem přihodil něco o svým otci - pivaři a mámě - sledovačce latinoamerických seriálů.

Čajke
13. 03. 2002
Dát tip
určitě tip-jako vždycky- ,ale ta závorka mi tam přijde maličko nadbytečná....nebo se jí nějak elegantně zbavit... ještě k olympiádě: zrovna na dnešní chemii jste prohlásil: "Přejděme k další skupině- steroidy. No ty asi znáte jenom z olympiády.." tak to by taky zasloužilo tipa:) MONTY:nevěděl jsem že ten kopec se jmenuje Smrťák(jestli je to on), ale kousínek odtud bydlí babička a když jsem u ní na návštěvě, dost často se do něj škrábu opilej..jde to těžce.Fakt:) vlastně jednou i po čtyřech...

Čajke
13. 03. 2002
Dát tip
určitě tip-jako vždycky- ,ale ta závorka mi tam přijde maličko nadbytečná....nebo se jí nějak elegantně zbavit... ještě k olympiádě: zrovna na dnešní chemii jste prohlásil: "Přejděme k další skupině- steroidy. No ty asi znáte jenom z olympiády.." tak to by taky zasloužilo tipa:) MONTY:nevěděl jsem že ten kopec se jmenuje Smrťák(jestli je to on), ale kousínek odtud bydlí babička a když jsem u ní na návštěvě, dost často se do něj škrábu opilej..jde to těžce.Fakt:) vlastně jednou i po čtyřech...

Materula: Mě je to fuk, já byla pako už jako dítě....o) To já jen tak fabuluju s tím fňukáním... ale každopádně dík...:o) horák: Navážet? Do rodičů? Já jenom nikdy nelhu, to je celý... a asi jsem taky nikdy neměla to, čemu se říká "rodiče"... a kromě toho, nechte mě bejt, já jsem sociální psychopat. :o) Čajke: Babička bydlí nad Smrťákem? Tam bydlí moje bejvalá učitelka ze základky, paní učitelka Nešporová... to je tvoje babička???:o)

horák
13. 03. 2002
Dát tip
Čajke, proboha, tys byl někdy opilej. Ty, takovej hodnej student. Doufám, že to bylo ze studijních důvodů - asi je mou chybou, že jsme se alkoholům věnovali přes příliš.

Čajke
13. 03. 2002
Dát tip
no náhodou ne, ale děda je bývalý voják a tam by měly být kasárna a byty pro vojáky.Teda myslim.Ulice Kpt.Jaroše-je to tam kde si myslím že to je?

Kpt. Jaroše, si děláš prču, tam jsem bydlela 17 let, kpt. Jaroše 2407! :o)

Čajke
13. 03. 2002
Dát tip
To sou věci...svět je malej:) vlastně tam bydlí i strejda a teta...teď je ten barák oranžovej a má takovou nadstavbu, co se poslední dobou dělaj na panelácích. Bohuzel číslo z hlavy nevysypu....ale třeba znáš strejdu(prý je to známá firma): MUDr Kunovský

Čajke, to je hned za barákem, kde bydlí moje máti, ty oranžový u silnice... to jméno mi něco říká, ale já už tam deset let nebydlím, svět je teda fakt malej, to se dějou věci...:o)

Erbé
13. 03. 2002
Dát tip
Povídka je dobrá a ty kritiky ještě lepší, když je tak pročítám, tak z toho nějak stydnu, jsem v Táboře nikdy nebyl. :-(

Jo!

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru