Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLaska na prvni pohled
Autor
Stevenson
Láska na první pohled….
Ten večer nebyl právě moc rušný. Zákazníků bylo málo a většinu času jsem mohl věnovat mé oblíbené činnosti takovýchto večerů. Snění o ní . Přivřené oči, jen uši v pohotovosti, abych snad přímo nezaspal zvonek nad vchodem mého malého krámku, kdyby vstoupila právě ONA.. Bylo mi jasné, že mé naděje nemají daleko od nuly, ale co kdyby přeci..
A ten večer se to právě stalo. Na první pohled jsem věděl, že jsem sna
d opravdu zbytečně nesnil. Ladnost její chůze a všech pohybů byla právě taková jakou jsem jen před pár vteřinami viděl pod svými přivřenými víčky. Procházela bezhlučně mým krámkem, párkrát se zastavila před některými vitrinkami a pak její pohled padl na mně. Zatajil jsem dech a celý jsem znehybněl abych ji snad něčím nepoplašil , protože jsem náhle v jejích očích uviděl něco, co ona musela vidět i v těch mých, tedˇ už naplno otevřených. A usmála se. Velice mírně a ano, určitě se mi to nezdálo, pokynula hlavou. A tím svým ladným krokem, bezhlučným, jakoby na měkkých tlapkách přešla ke dveřím. Na moment se zastavila a otočila se zpět ke mně. Její úsměv sliboval splnění mých nejvroucnějších přání. Ještě za sebou nezavřela dveře a byl jsem ji v patách. Co nakonec záleží na tom, budu-li tu já, nebo někdo jiný.Snadno si za mne najdou náhradu a toto
je má chvíle, můj osud, pomyslel jsem si ještě při odchodu z krámku. Byla jen pár kroků přede mnou a ohlédla se. Opět ten úsměv s němou pobídkou. Její byt byl vlastně jen dva bloky od obchodu. Přidržela mi beze slova dveře a já vešel přes malou předsín do obýváku.Stále beze slov
připravila pro nás oba lehkou večeři a v několika minutách jsme byli oba jako staří známí jen s tím rozdílem, že to přátelství slibovalo tu nejkrásnější budoucnost, kterou jsem si jen uměl doposud představit.Po večeři jsem ji oddaně následoval do ložnice. Široká postel slibovala dostatečné pohodlí pro oba..
I když jsem věděl, že její šířku nebudeme muset využít. Sledoval jsem jak se pomalu svléká a bere si hedvábnou noční košilku.
J
eště, že ten lajdák příručí zase pořádně nezavřel mou klec, pomyslel jsem si štˇastně, když jsem za ní vyskočil na postel a ona mně začala jemně hladit pod bradou…Na zatoulaného kocoura jsem
nakonec neskončil tak špatně….