Otázky z podhůří

Otázky z podhůří

Situace zašla tak daleko, že o osamělosti zpívají už i popstars uprostřed zaplněných barů. Kdo z nich ale kdy odešel do bezdomoví pouště?

Ta ruka se zvedla z epicentra hlaholu, jako by chtěla psát naléhavé mene tekel. Byl to Božo Tinko z kapely Full Name. On jediný se přihlásil ke skutečnému bezdomoví. Co nám o něm poví?

Když byl Jožo stár třiceti roky, odešel do podhůři Tater, aby tam nalezl odpovědi na velké otázky. Proč jen smyčec rozezvučí housle, proč dým z cigarety stoupá a proč lidé nedovedou létat. Takto si Božo uložil klauzuru těžkého ptaní a zatočen do ovčích kůží a jen se svým digitálním přístrojem odešel daleko od lidí.

V puklině skály pak přebýval, živ jen přísně chráněnými brouky a mlékem padajícím za nocí z prsu hladových snů. A ptal se dál: Proč řeka do moře se vlévá a proč mladí netouží být moudří?

Nebyla to ale žádná selanka, jak by se mohlo jevit nekonečnou zábavou nakaženému pozorovateli. Ne, byly chvíle, kdy byl poustevník svým ptaním zoufalý. V takových chvílích brával do ruky kámen a kleče rytmicky se kamenem tloukl do čela. Zklidnění pak hledal v dalších otázkách: Proč neúspešní chcú piť z krvi tých, čo úspešně sú prví? A skutečná krev řinoucí se až k Božovým ústům smísila se symbolicky se slovy.

A vše bylo symbolické v té krajině se špičáky na obzoru. Mnohokrát se chtěl mladý muž vrhnout do chřátnu velehor, zůstat rozmělněn kameny vikláků na prach, kterým vždy byl a navždy zůstane. Tak mohutná hnutí jímala jeho mysl, to se pak titánsky stavěl divo bijúcím hromům a hrozil pohanským bůžkům zaťatou pěstí. Ondy zase půstem zesláblý padal do blátivé cesty před svou poustevnou a strkal si bláto do úst, až děsil.

A pak jednoho dne odpověď našel. Byla univerzalistická. Božovým přátelům toho rána, těsně potom, co slunce v rozbřesku pozlatilo jejich tváře, zasvítila na facebooku on-line zpráva: Preťal som si žily.