Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHlasatelé
Autor
Litochowitz
Je to taková vize z budoucnosti. Vše se odehrává na nejmenovaném místě, v jednom nejmenovaném dopravním prostředku, mezi dvěma neznámými muži....
Hlasatelé
„Pane, já mám pocit, že se vám ten papoušek vysmívá“
„A víte, že jsem si toho všiml již včera? A navíc si myslím, že vůbec není rozumné používat tyto opeřence coby hlasatele stanic. Připadá mi to jako degradace cestujících. Teď ještě to jejich směšné ráčkování. To kolikrát člověk ani neví, na jakou stanici vlastně přijel. A k tomu ke všemu se zrovna tenhle papoušek již několikrát spletl“
„Opravdu? Já mám zatím štěstí na ty spolehlivé.“
„Řeknu vám pane, ti ptáci jsou rok od roku drzejší. Nevím, kde se to učí, kde se to v nich bere, ale předpokládám, že svůj podíl viny na jejich chování mají jejich školitelé. Stát přeci vynakládá nemalé finanční prostředky na jejich výchovu, ale zřejmě špatně dohlíží na výběr školitelů.“
„Podívejte se na něj. No, to snad není možné, on snad dělá svoji potřebu na veřejnosti a navíc v přeplněném dopravním prostředku. To je hanba. Hanba nám, pane.“
„Řeknu vám, přemýšlel jsem, zda raději nejezdit tramvají, než pozorovat obscénnosti nevychovaných papoušků. Moje paní se mi před týdnem dokonce svěřila, že ji jeden z těch nejotrlejších koukal během jízdy do výstřihu, a ačkoli souprava zastavovala teprve v Jinonicích, tak ten sprostý pták křičel: Stodůlky, Stodůlky!“
„Tak to už je vrchol. Proti tomu se musí zakročit. Navrhuji obsadit místa papoušků slušnějším druhem ptactva. Takoví holubi jsou dle mého názoru o mnoho vychovanější. Je jich všude dostatek, a i přes hlasový hendikep bude jejich služba jistě užitečnější. A stanice, ty budeme snad raději hlásit opět rozhlasem“.